Zprávy z BURUNDI

2010-10-10T15:21:00.003+01:00

INFORMACE O BURUNDI

http://www.burundi.webnode.com/

Burundi udělalo z homosexuality zločin, ochránci práv protestují

2009-08-03T16:14:00.004+01:00

iDnes.cz - 3. srpna 2009

Homosexualita je zločin, který může být ztrestán až dvěma roky za mřížemi, říká nový zákon v Burundi. Human Rights Watch, celosvětová organizace hájící lidská práva, na africkou zemi tlačí, aby normu zrušila. Bojí se, že zákon ještě zhorší pozici tamních homosexuálů. Burundi ale na černém kontinentě zdaleka není výjimkou. Spíš naopak.

Obyvatelé Burundi demonstrovali proti homosexuálům. Vláda jim splnila přání a postavila sexuální vztah lidí stejného pohlaví mimo zákon (březen 2009)

foto: Profimedia.cz

"Sexuální vztahy s lidmi stejného pohlaví jsou ilegální," říká zákon. Gayové, lesbičky i transsexuálové se proti němu bouří.

"Vláda musí těmto hlasům naslouchat a pochopit, jaké škody touto státem vynucenou diskriminací páchá," citovala CNN Georgette Gagnonovou, africkou ředitelku HRW. "Kabinet by měl zákon zrušit a místo toho propagovat rovnost a pochopení," dodala Gagnonová.

Zákonodárci normu přijali letos v dubnu. Ani předtím se ale homosexuálům ve východoafrické zemi nežilo jednoduše, diskriminace byla na denním pořádku, tvrdí HRW. Mnozí gayové a lesbičky přišli kvůli své sexuální orientaci o práci, jiní byli vystaveni fyzickým útokům. A to nejen ze strany agresivních mladíků, ale třeba i ve vlastní rodině. Některé rodiny homosexuály úplně zapudily.

Burundi ale zdaleka není jedinou zemí, která vykázala homosexualitu za hranici zákona. Právě naopak. Podobně je na tom většina států v regionu - třeba i Keňa nebo Uganda, připomněla CNN.
Viktoriánská morálka, koloniální zákony. A Bůh"Polovina zemí světa, které kriminalizují homosexualitu, tak činí kvůli lpění na viktoriánské morálce a koloniálních zákonech," soudí Scott Long, který má v Human Rights Watch na starosti práva homosexuálů a transsexuálů. A odstraňování těchto "nespravedlivých zbytků britského imperialismu" má podle něj "velké zpoždění".
Podle jiných hraje hlavní roli náboženství. "Z hlediska Bible je homosexualita špatná. A vláda ve většině afrických zemí je postavena na religiózních hodnotách," vysvětlil univerzitní profesor Olatunde Ogunyemi působící v Louisianě v USA.

"Křesťanství a islám jsou dominantními náboženstvími v regionu a v některých případech je na náboženství postavena i ústava země. Což umožňuje definovat homosexualitu jako zločin," dodal.
Kupříkladu v Jižní Africe ústava diskriminaci na základě sexuální orientace zakazuje. Naopak nezákonný je sexuální vztah s člověkem stejného pohlaví třeba i v Ghaně, "vzorové" africké zemi s fungující demokracií.

Padly tresty za vraždy albínů a prodej jejich orgánů

2009-07-24T04:29:00.002+01:00

aktualne.cz - 24.7.2009

Bujumbura - Soud v Burundi uzavřel případ únosů a vražd albínů, který přitáhl na malou jihoafrickou zemi mediální pozornost i daleko za jejími hranicemi.
Tribunál poslal jednoho muže na doživotí za mříže a další čtyři lidé dostali několikaleté tresty vězení. Tři obžalovaní byli pro nedostatek důkazů osvobozeni.

Gang zavraždil v posledních dvou letech celkem dvanáct lidí, postižených albinismem. Jejich orgány pak převážel do Tanzanie a tam prodával lidem, který se zabývají čarodějnictvím a okultními praktikami.

Řada Afričanů totiž věří, že tělesné orgány albínů přinášejí štěstí, lásku a úspěch.

Zdroj: Aktuálně.cz

„Jeden z obžalovaných plánoval a organizoval vraždy. Další tři byli usvědčeni z pokusu unést a zavraždit matku a dítě," řekl k rozsudku soudce Dodolin Nahamasabo.

Vláda v Burundi byla delší dobu kritizována lidskoprávními organizacemi, že se násilím proti albínům dostatečně nezabývá. V zemi žijí zhruba dvě stovky albínů.

Podobnému násilí jsou vystaveni i v sousední Tanzánii, kde v posledních letech přišlo násilně o život zhruba 40 albínů.

Albinismus je nevyléčitelná dědičná choroba způsobená chybějícím hnědým kožním pigmentem v těle. Albíni se musí důkladně chránit před slunečním zářením a jsou také vystaveni většímu riziku rakoviny kůže.

V Africe kvůli rituálům hromadně masakrují albíny

2008-12-03T08:34:00.002+01:00

tn.cz - 3. prosince 2008

Albínští obyvatelé středoafrické Burundské republiky opouštějí ve strachu své domovy.

Vrazi ze sousední Tanzánie je totiž hromadně zabíjejí. Důvodem je rozšířená víra, že části těl albinismem postižených lidí mají zázračné účinky.

Tanzanští kouzelníci je používají při rituálech, které mají pomáhat k úspěchu v lásce, v obchodu a v životě vůbec. Kouzelníci, potažmo jejich zákazníci, jsou za části těl zabitých albínů ochotni zaplatit velmi vysoké částky.

Za několik posledních měsíců tak bylo v Tanzánii zabito na 30 lidí, v sousedním Burundi čtyři. Burundští albíni z oblastí u hranic s Tanzánií teď žijí pod ochranou policie, soustředění na jednom místě.

V reakci na stále častější zabíjení prohlásil tanzanský prezident, že pověry spojené s albíny jsou založeny na stupidní víře.

Albíni černochů to zkrátka mají v životě těžké. Více ZDE.

Albinismus se u lidí projevuje růžovou, téměř průhlednou kůží, světlými vlasy i ochlupením a často také červenými duhovkami. U lidí i zvířat jde o velmi vzácnou poruchu.

Konec válek v Burundi? Život se vrací k normálu

2008-07-01T12:45:00.001+01:00

Aktualne.cz - 1.7.2008 - Zdeněk Mihalco

Bujumbura - Roky byla občanská válka ve středoafrickém Burundi ve stínu genocidy ve Rwandě a konfliktu v Demokratické republice Kongo, mimo zájem médií i humanitárních organizací. Ale až nyní, patnáct let od jejího vypuknutí, nastává (snad) definitivní mír.

Poslední ze skupin povstalců zasedla k jednacímu stolu a na konci května oznámila příměří, které zatím dodržuje. Burundi je se svými více než 8 miliony obyvatel jednou z nejmenších afrických zemí. Vzhledem k její velikosti měla válka devastující následky: zemřelo podle různých zdrojů 200 až 350 tisíc lidí. Rwandské kořeny Kořeny konfliktu jsou podobné jako v sousední Rwandě - proti sobě stály kmeny Hutů a Tutsiů a jejich nerovnoprávní postavení. Rozbuškou se v roce 1993 stala vražda hutského prezidenta Melchiora Ndadaye Tutsii ovládanou armádou. Následovaly roky vlády kriminálních gangů, zabíjení dětských vojáků, znásilňování, válečných zvěrstev a různých pokusů o mír. Většina skupin ukončila boje do roku 2005. V ozbrojeném boji proti údajné diskriminaci svého etnika však pokračovala skupina známá jako F.N.L. Až letos vůdce skupiny Agathon Rwasa po dvou desetiletích bojů přistoupil na mírová jednání. Vláda sousední Tanzanie, kde se Rwasa ukrýval, už dále povstalce na svém území nechtěla. Výsledkem jednání v burundské metropoli bylo příměří a následovat má odzbrojení několika tisíc povstalců. „Vypadá to jako mír" Mnozí povstalci, kterým většinou není více než 20 let, jsou zmatení a nyní nevědí, za co a s kým mají bojovat. Za to, že budou dodržovat mír, dostávají od zahraničních humanitárních organizací jídlo.

Děti salutují vůdci povstalců Agathonu Rwasovi během jeho příjezdu do hlavního města Bujumbury
větší obrázek

Autor: Reuters

V nedaleké Demokratické republice Kongo však byla nedávno podepsaná mírová dohoda je v posledních týdnech také porušována a tak zůstávají obavy, jak dlouho vydrží mír v Burundi. V červenci se objevily neověřené zprávy, že povstalci opět shánějí zbraně a rekrutují nové bojovníky.
Navíc vůdce povstalecké skupiny F.N.L. Rwasa si pro další udržování míru klade tvrdé podmínky: požaduje podíl na moci v zemi - 13 z 26 ministerských křesel, posty v bezpečnostních složkách i regionálních zastupitelstvech.
Život v kopcovité, přírodně zajímavé a kvůli válkám také jedné z nejchudších zemí světa se přesto vrací k normálu a mezi lidmi se šíří optimismus. I do těch nejzdevastovanějších oblastí ovládaných po dlouhou dobu povstalci v posledních týdnech dorazila humanitární pomoc. Desetitisíce uprchlíků, kteří přežívají hlavně v sousední Tanzánii, se prostřednictvím OSN začínají vracet domů.
„Vypadá to jako mír," cituje deník The New York Times otce osmi dětí Ama Hajarimana. „Ale nikdy nevíte," dodává.

Střet mezi burundskou armádou a povstalci navzdory příměří

2008-05-28T22:43:00.001+01:00

Reuters - 28. května 2008

Bujumbura (Reuters) – Dvě oběti z řad burundských povstalců si vyžádal střet mezi armádou a rebely hnutí Palipehutu-FNL. Incident se odehrál pouhé dva dny poté, co znepřátelené strany podepsaly příměří.

Boje mezi Hnutím za národní osvobození (Forces for National Liberation - FNL) a vládními vojsky si během posledních několika týdnů vyžádaly téměř stovku obětí. Obě strany se událost snažily zahrát do ústraní.

„Oběma stranám bude přechod k úplnému dodržovánín příměří nějakou dobu trvat, ale nemyslím si, že by tato událost měla narušit mírový proces“, uvedl mluvčí povstalecké FNL Pasteur Habimana. „Všichni teď potřebují mír“

"Naši vojáci přikázali povstalcům z FNL, kteří se blížili k armádním pozicím, aby zastavili; ti však jejich rozkazů neuposlechli“, sdělil mluvčí armády Adolphe Manirakiza. “Vojáci toto vzali jako provokaci a na povstalce vystřelili".

Přestřelka se odehrála v baště rebelů – komuně Gihanga – která se nachází přibližně 15 km severně od burundského hlavního města, ve středu dopoledne.

Návrat představitelů rebelského hnutí FNL ze sousední Tanzanie před 12 dny vzbudil naději, že mírová smlouva, podepsaná již v září 2006, bude konečně respektována.

Odkazy
Burundi army and rebels clash despite truce, 2 dead (Reuters, 28 May 2008)
Malgré l'accord de cessation des hostilités entre les belligérants, la situation sécuritaire reste perturbée en province de Bubanza (Ligue ITEKA, 29 May 2008)

Burundská vláda se s povstalci dohodla na uzavření příměří

2008-05-26T23:27:00.004+01:00

Reuters – 26 května 2008

BUJUMBURA (Reuters) – Znepřátelené strany burundského konfliktu – vláda a povstalecké hnutí FNL, se v pondělí dohodly na ukončení násilností, které si během posledních týdnů vyžádaly téměř stovku obětí.

Představitelé povstaleckého Hnutí za národní osvobození (FNL) v pátek přislíbili zastavení střetů s vládními vojsky s cílem dát šanci pro implementaci mírové dohody, podepsané již v září 2006.

„Význam tohoto společného prohlášení burundské vlády a povstaleckého FNL spočívá v ukončení války a ve skutečnosti, že všichni obyvatelé Burundi budou mít prospěch z trvalého míru a stability“, uvedly strany ve společném prohlášení.

Obě strany se zavázaly k zastavení bojů do šesti hodin od podepsání prohlášení. Vyslovyly taktéž souhlas s poskytnutím potravin povstalcům hnutí FNL, jejichž počet je odhadován na přibližně 3 tisícovky.

Naplnění příměří mezi hnutím FNL a vládními vojsky bylo posledním krokem k trvalé stabilitě v osmimilionovém Burundi, středoafrické zemi, která je z velké míry závislá na vývozu kávy, a v níž během 13ti letého konfliktu zahynulo na 300 tisíc obyvatel.

Odkazy

Burundi govt and rebels sign ceasefire deal (AFP - 26 May 2008)
Burundi: La fin des hostilités déclarée (JDD - 29 mai 2008)
Paris welcomes agreement to end hostilities in Burundi (Chinaview - 28 May 2008)
Burundi rebels in ceasefire pact (BBC - 26 May 2008)
Burundi government, rebels agree to stop clashes (Reuters - 26 May 2008)

Burundský premiér zahájil oficiální návštěvu Rwandy

2008-05-10T22:42:00.004+01:00

The New Times (Kigali) - 10. května 2008

Kigali - Burundský premiér Dr. Yves Sahinguvu zahájil v pátek oficiální šestidenní návštěvu sousední Rwandy.

Po svém příletu na mezinárodní letiště v Kigali byl Sahinguvu, doprovázen svou ženou, přivítán rwandským premiérem Bernardem Makuzou a dalšími vysoce postavenými vládními představiteli.

Sahinguvu uvedl před přítomnými novináři jako hlavní účel své cesty upevnění existujících bilaterálních vztahů mezi těmito dvěma zeměmi.

Před zahájením oficiálního programu, který je naplánován od pondělka, se prezident o víkendu zúčastní několika soukromých akcí, mezi kterými nechybí například pozvání Lion's Clubu či setkání s místní burundskou komunitou.

Oficiální program premiéra Sahinguvu bude zahájena návštěvou památníku genocidy v Gisozi. Poté je naplánováno setkání s premiérem Bernardem Makuzou, ministry a dalšími vládními představiteli.

Mezi dalšími institucemi, které se premiér chystá navštívit, figurují také Vědecký a technologický institut v Kigali (KIST), Rwandský úřad cestovního ruchu (ORTPN) a Výbor pro národní jednotu a usmíření (NRUC).

Burundský premiér se taktéž zúčastní rozsáhlé prohlídky rwandského hlavního města a svou návštěvu zakončí návštěvou nového silničního úseku "Bugesera-Nemba", který po svém dokončení poskytne nejrychlejší spojení právě do Burundi.

Zdroj
Burundi Vice President jets in on first official visit (Tne New Times, 10 May 2008)

Burundská armáda v noci na dnešek údajně zabila 50 povstalců

2008-05-08T21:05:00.002+01:00

ČT24 - 8. května 2008

Bujumbura - Burundská armáda v bojích v noci na dnešek údajně zabila 50 místních povstalců. Armádní mluvčí zároveň připustil dva mrtvé v řadách vládních sil. Boje se odehrály v povstalecké baště Kabezi 20 kilometrů jižně od metropole Bujumbury.

"Národní osvobozenecké síly (FNL) napadly naše hlídkující jednotky a ty zahájily těžkou bitvu s povstalci," popsal incident mluvčí. Podle jeho slov tři desítky povstalců padly do zajetí.

Malé africké Burundi hledá cestu z desetiletí trvající občanské války, která už má na kontě podle některých odhadů na 300 000 lidských životů. Za poslední překážku usmíření je považována právě skupina FNL. Loni v září uzavřeli vzbouřenci s vládou příměří, které však nebylo zatím uvedeno do života.

Nejnovější vlna násilí začala podle agentury AFP 17. dubna a vyžádala si už stovku mrtvých. Představitelé FNL, kteří většinou žijí v exilu v sousední Tanzanii, se přesto chystají přijet příští týden do Bujumbury na další jednání o příměří.

Burundi: OSN se obává o osud 500 dětských vojáků

2008-05-06T21:56:00.001+01:00

UN News Center - 6. května 2008

Zvláštní vyslankyně OSN pro otázku dětí v ozbrojených konfliktech Radhika Coomaraswamy uvítala nedávné propuštění 232 dětských vojáků v Burundi, vyjádřila však obavy o osud dalších přibližně 500 dětí, které by měly být drženy rebelským hnutím Palipehutu-FNL.

"Toto osvobození je výsledkem osm měsíců trvajícího vyjednávání mezi vládou, nevládními organizacemi, agenturami OSN a dalšími aktéry a rebely hnutí Palipehutu-FNL", vysvětluje zpráva publikovaná dnes v New Yorku.

Radhika Coomaraswamy vyzvala k propuštění všech dětských vojáků držených rebely hnutí pod vedením Agathona Rwasy. OSN odhaduje, že v řadách hnutí Palipehutu-FNL, které od poloviny dubna obnovilo boje s vládními vojsky, slouží dalších přibližně 500 dětských vojáků.

Zdroj
Burundi : inquiétude sur le sort de 500 enfants-soldats (ONU, le 6 mai 2008)
Burundi: UN envoy voices concern over children in hands of rebel group (UN, May 6, 2008)

Tři rebelové a dva civilisté obětmi pokračujících ozbrojených střetů

2008-04-24T12:43:00.004+01:00

AFP - 24. dubna 2008

Další ozbrojené střety mezi příslušníky rebelského hnutí FNL a národní armády severně od Bujumbury si vyžádaly pět obětí, včetně dvou civilistů.
Počet obětí tak během posledního týdne stoupl na celkových 38.

Podle armádních zdrojů byli zabiti tři příslušníci hnutí FNL, další byli zadrženi. Ke střetu došlo u obce Rukoko v komuně Gihanga, přibližně 20 km severně od hlavního města.

Srážka mezi rebely a burundskými vojáky připravila o život také dva civilisty - rolníky, kteří pracovali v místě střetů. Další civilista utrpěl zranění. Informaci sdělil administrátor kumuny Gihanga Gordien Kanjori. Jedná se o první civilní oběti obnovených bojů, které v okolí hlavního města Burundi propukly před týdnem.

Podle místních zdrojů je však uváděný počet obětí (38) od zahájení útoků značně podhodnocen.

Ozbrojené srážky pokračují i přes prohlášení vlády o zpřísnění bezpečnostních opatření.

Bujumbura zažila další útok

2008-04-23T21:36:00.004+01:00

Radio France Internationale - 23. dubna 2008

Není tomu ani týden, kdy došlo na periferii hlavního města Burundi k první ze série ozbrojených srážek mezi burundskou armádou a rebelským hnutím FNL.

Od té doby Bujumbura prožila již třetí útok - ten se odehrál včera ve večerních hodinách. Město bylo ostřelováno z okolních kopců a zasažen byl i areál, kde sídlí papežský vyslanec v zemi, nuncius Paul Richard Gallagher. Ten se však momentálně nachází mimo zemi a pravděpodobnost, že by útok byl cílený, je podle pozorovatelů minimální. Útoky se tentokrát obešly bez obětí na lidských životech, materiální škody jsou však značné (viz foto - AFP).

Podle armádních zdrojů stojí za útoky poslední aktivní hnutí v zemi FNL (Front de la Liberation). Během několika útoků, ke kterým v širším okolí hlavního města došlo od minulého čtvrtka (18. dubna) zemřelo již více než 30 mužů z řad armády i rebelů FNL.

Evropská unie odsoudila útoky a vyzvala obě strany konfliktu k jejich okamžitému ukončení a k obnovení mírových jednání.

Zdroje a odkazy:
Tirs d'obus sur Bujumbura (RFI, 23. 4. 2008)
Le PALIPEHUTU-FNL poursuit les attaques sur Bujumbura (Afrique en ligne, 23. 4. 2008)
Burundi : l´UE condamne les attaques de Bujumbura (Journal Chrétien, 23. 4. 2008)
Burundi rebels bomb capital, hit papal envoy's home (AlertNet, 23. 4. 2008)
Burundi rebels shell capital, hitting Vatican embassy (AFP, 23. 4. 2008)

Burundi: Boje mezi armádou a rebely pokračují

2008-04-21T20:33:00.003+01:00

Le Monde, Reuters - 21. dubna 2008

V nových bojích, které se odehrály během pondělního dopoledne přibližně 20 km severně od Bujumbury, padlo nejméně šest rebelů hnutí FNL a jeden voják burundské armády. Mezi zraněnými je kromě jednoho vojáka i šest civilistů.

Místem bojů byla tentokráte komuna Gihanga v provincii Bubanza, která patří k baště rebelského hnutí FNL.

Důsledkem ozbrojených srážek bylo zavření místních škol, úřadů a obchodů. Asi tisícovka obyvatel ze strachu opustila své domovy.

Zdroje:
Seven killed in Burundi fighting, army says (Apr 21,2008 - Reuters)
Nouveaux affrontements au Burundi: six rebelles et un soldat tués (21.4.2008 - Le Monde)

Brussels Airlines přerušují lety do Bujumbury

2008-04-20T22:28:00.004+01:00

RTL Info - 20. dubna 2008

Letecká společnost Brussels Airlines přerušila včera své lety mezi Bruselem a Bujumburou. Důvodem je obnovení ozbrojených střetů mezi rebelským hnutím FNL a burundskou armádou, které se rozhořely v noci na pátek v burundském hlavním městě.

Belgická společnost, která jako jediná provozuje přímé lety mezi Evropou a Burundi, anulovala lety, které měly dosednout v Bujumbuře v neděli, resp. ve středu. Společnost předpokládá obnovení letů na trase Brusel-Bujumbura za týden, za podmínky že se bezpečnostní situace v Burundi stabilizuje.

Zdroj: Burundi : Brussels Airlines interrompt ses vols en raison des violences (RTL Info, 20.4.2008)

Generální tajemník OSN odsoudil útoky v Bujumbuře

2008-04-18T22:09:00.001+01:00

OSN - 18. dubna 2008

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon ostře odsoudil včerejší ozbrojené srážky mezi rebely hnutí FNL a vojáky národní armády, které se odehrály v hlavním městě Burundi a jeho okolí.

Ban Ki-moon vyjádřil prostřednictvím svého mluvčího velké znepokojení nad násilnostmi, které propukly v noci ze čtvrtka na pátek v Bujumbuře i nad ztrátou lidských životů, ke které přestřelky mezi rebely a armádou vedly.

Generální tajemník vyzval burundskou vládu a rebelské hnutí FNL k okamžitému ukončení bojů,obnovení dialogu a k završení mírového procesu, který je v zájmu burundského lidu.

Zdroj: LE SECRÉTAIRE GÉNÉRAL CONDAMNE FERMEMENT LES VIOLENTS ÉCHANGES DE TIRS AU BURUNDI ET APPELLE À LA CESSATION IMMÉDIATE DES HOSTILITÉS (ONU - Département de l’information, 18 avril 2008)

Ozbrojené útoky rebelů na hlavní město: 14 obětí

2008-04-18T20:00:00.005+01:00

AFP - 18. dubna 2008

Čtyři vojáci burundské armády a deset rebelů z hnutí FNL přišli o život při útocích v noci ze 17. na 18. dubna.
Hlavním městem otřásla během noci série útoků, které mají podle vládních zdrojů na svědomí rebelové z hnutí FNL (Front de la liberation).

Rebelové napadli v průběhu tří hodin několik vojenských postů situovaných v okrajových částech Bujumbury. Intenzivní střelba a výbuchy granátů byly slyšet v celém městě, jehož obyvatelé tak prožili bezesnou noc.

Podle místního rádia RPA (Radio Publique Africaine) došlo během čtvrteční noci k dalšímu útoku na severu Burundi, ve správním městě provincie Kayanza. Informace byla potvrzena i armádními zdroji. Tamější útok si vyžádal tři zraněné z řad vojáků.

Další informace:
Burundi: une attaque rebelle sur Bujumbura fait 14 morts (AFP, 18 avr 2008)
Burundi : incidents violents à Bujumbura (France diplomatie, 18 avril 2008)
Heavy shelling in Burundi capital (BBC, 18 april 2008)
Burundi rebels kill four soldiers in 'major attack' (AFP, 18 Apr 2008)
Fourteen killed as Burundi rebels, army clash (Reuters, 18 Apr 2008)

Burundi si připomíná výročí úmrtí prezidenta Ntaryamiry

2008-04-06T19:40:00.002+01:00

Afrique en Ligne - 6. dubna 2008

Burundi si 6. dubna připomělo 14. výročí od tragického úmrtí prezidenta Cypriena Ntaryamiry, který zahynul společně se svým rwandským protějškem při atentátu mířeném na letadlo směřující na summit o Burundi v tanzanském Dar-es-Salaamu. Letadlo bylo sestřeleno krátce po vzletu, večer 6. dubna 1994, nedaleko mezinárodního letiště v Kigali.

Ntaryamira byl v čele státu pouhých několik měsíců a tragická událost se navíc odehrála necelý půlrok poté, co byl v Burundi zavražděn ve vojenském převratu prezident Melchior Ndadaye ( † 21. října 1993).

Mezi dalšími obětmi atentátu byli burundský viceprezident Bernard Ciza a ministr komunikací Cyriaque Simbizi.

Nad tím, kdo stojí za atentátem, který odstartoval krvavou genocidu ve Rwandě, se dodnes vznášejí otazníky.

Odkazy:

Commémoration de la mort de l’ex-président Ntaryamira (Afrique en Ligne, 06/04/2008)
Cyprien Ntaryamira, 39, Tried to End Burundi's Strife (New York Times, 07/04/1994)
Assassination of Habyarimana and Ntaryamira (Wikipedia)
Ntaryamira Cyprien (Ninde.org)
Président Ntaryamira Cyprien : Elucider les circonstances de sa mort (Burundibwacu.org, 06/04/2007)

Hussein Radjabu, bývalý předák vládní strany, odsouzen ke 13 letům vezení

2008-04-04T20:58:00.001+01:00

AFP - 4. dubna 2008

Burundský vrchní soud poslal ve čtvtek na 13 let za mříže bývalého předsedu vládní strany CNDD-FDD Husseina Radjabu, společně s dalšími pěti bývalými politiky, kteří si odsedí po 10 letech. Mezi nimi jsou například bývalý ministr plánování a vysoký úředník prezidentského paláce.

Radjabu byl zatčen v dubnu loňského roku, poté co se podle Jeana Bosca Ndikumany, tehdejšího prokurátora, pokusil najmout bývalé rebely s cílem destabilizovat zemi.
Soudní proces byl zahájen v prosinci 2007.

Příznivci Husseina Radjabu jsou rozčarováni verdiktem burundské justice a trvají na tom, že Radjabu je nevinný a že neexistují důkazy, které by jeho toto tvrzení mohly zvrátit. Člen burundského parlamentu, který si přál zůstat v anonymitě, prohlásil rozhodnutí vrchního soudu za politické, jako důsledek Radjabovi neochoty přizpůsobit se stranickým požadavkům.

Radjabu byl velmi blízkým spolupracovníkem prezidenta Nkurunzizy a až do února 2007 zastával funkci prezidentova generálního tajemního. Dva měsíce po svém odvolání z funkce byl Radjabu zadržen. Na rozsudek si ve vazební cele počkal téměř celý rok.

Odkazy

Burundi former presidential party chief jailed (AFP, 4.4.2008)
Burundi/complot: un politique condamné (Le Figaro, 3.4.2008)
Condamnation d’un politique pour atteinte à la sûreté de l’Etat (Afrik, 4.4.2008)
Hussein Radjabu (Wikipedia)
La revanche de la RPA sur Radjabu (Burundi news, 28.4.2007)
Comment et avec l'aide de qui le top one Hussein Radjabu dirige t-il le Burundi? (Burundi News - Gratien Rukindikiza, 14.8.2006)

Na 650 vojáků, převážně Tutsiů, odmítá demobilaci

2008-03-21T11:39:00.002+01:00

Le Monde – 31. března 2008

Více než 650 vojáků, většina z tutsijské minoritní skupiny, odmítlo v pondělí v Bujumbuře nastoupit k demobilizaci, odvolávajíce se na bezpráví, kterého je na nich dopouštěno.

"Autority udávají disciplinární kritéria, ale my víme, že nás vybrali, protože jsme Tutsiové", sdělil tisku burundský vojenský úředník, který si přál zůstat v anonymitě.

"Neodmítáme podstoupit proces demobilizace, jsme však obětmi bezpráví a nehodláme odjet do mobilizačního střediska do té doby, než budeme mít vysvětlení ministra obrany", upřesnil vojenský úředník.

Burundská armáda v neděli ohlásila demobilizaci první skupiny 778 vojáků v souladu se závazkem vůči Světové bance. Cílem je snížení počtu vojáků ze současných 27 375 na 25 000 k 31. červnu tohoto roku.

První skupina vojáků se shromáždila v pondělí ráno na fotbalovém stadionu vojenského tábora Muha v Bujumbuře, odkud měli být převezeni do demobilizačního střediska ve městě Gitega.

Sto osm vojáků, kteří písemně souhlasili s demobilizací, bylo v poledne převezeno do Gitegy.
Ministr obrany - generál Germain Niyoyankana – je podle zpravodajů připraven na setkání s vojáky, ale pouze za předpokladu, že proběhne v areálu demobilizačního střediska.

"Vláda chce upřednostnit Hutuy (většinové etnikum, 85 % obyvatelstva) s tím, že z armády vyštve Tutsie“, uvedl tutsijský plukovník, vyhrožující „důsledky na mír v Burundi“.

V burundská ústavě, upravené na základě mírové dohody podepsané v roce 2000 v tanzanském městě Arusha, je ukotveno rovné zastoupení Tutsiů a Hutuů v policejních a armádních složkách.

Podle sčítání, které bylo nedávno provedeno pod záštitou prezidenstkého paláce čítá burundská armáda 15 613 Tutsiů, 11 554 Hutuů et 208 Batwů (pygmejů).

Ministr obrany (Tutsi) se zpochybňuje důvěryhodnost těchto čísel a domnívá se, že počet Tutsiů je nadhodnocen.
Armáda „provede sčítání znovu, a to ještě před zahájením další fáze procesu demobilizace“, uvedl Adolphe Manirakiza, mluvčí burundské armády.

Zdroj: Le Monde, překlad Eva Maňasová

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon znepokojen atentáty v Burundi

2008-03-11T10:44:00.005+01:00

UN News Centre - 11. března 2008

AUDIO

Generální tajemník OSN vyjádřil znepokojení nad atentáty, které byly v hlavním městě v sobotu večer namířeny na domovy čtyř opozičních poslanců. Generální tajemník Ban Ki-moon ve svém prohlášení žádá státní představitele Burundi o věnování patřičné pozornosti těmto závažným činům a o okamžité předvedení pachatelů před spravedlnost.

Ban Ki-moon vybídl burundskou vládu a politické představitele země k vzájemné spolupráci a zároveň uvedl, že situaci v Burundi bude nadále sledovat.

Útoky byly namířeny na domovy bývalé předsedkyně národního shromáždění Alice Nozomukundy a poslanců Mathiase Barabose, Zaituni Radjabuové a Pasteura Mpawenayo.

Tito na konci února podepsali společně s dalšími 42 poslanci dopis, adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN, ve kterém žádají mezinárodní společenství o ochranu. V dopise poslanci uvádějí, že jim je současnou vládou vyhrožováno smrtí a zároveň se zmiňují, že představitelé současné moci sestavili seznam 350 osob, které chce eliminovat.

V Burundi OSN přítomna od ledna 2007 prostřednictvím úřadu OSN BINUB (Bureau Integral des Nations Unies au Burundi), který vystřídal mírovou misi ONUB (červenec 2004 – prosinec 2006). BINUB v Burundi dohlíží na implementaci mírové dohody mezi vládou a rebely hnutí Palipehutu-FNL.

Zdroj: UN News Centre, překlad Eva Maňasová

Potravinová pomoc EU – pomoc pro miliony potřebných

2008-03-06T00:29:00.000+01:00

eDotace.cz - 06.03.2008

Komise rozhodla o přidělení prostředků na potravinovou pomoc pro přibližně 18,7 milionů nejpotřebnějších na celém světě.

Generální ředitelství Komise pro humanitární pomoc rozhodlo o přidělení rekordní částky 160 milionů eur na potravinovou pomoc v oblastech čelících vážným nedostatkům potravin - v Africe, Asii, na Kavkaze a na Blízkém východě.
„V mnoha nejchudších zemích světa dochází stále častěji k přírodním pohromám, konfliktům a hospodářským výkyvům, jež mohou rychle vyústit v situaci, kdy se obyvatelstvo ocitne zcela bez potravin. Důležitým úkolem Evropské unie je zajistit v takových situacích potravinovou pomoc a obnovení produkce potravin," uvedl komisař pro rozvoj a humanitární pomoc Louis Michel.

Potravinová pomoc se bude soustředit na oblasti, kde je nejvíce potřeba. Zatím bylo identifikováno 17 prioritních oblastí, k nimž patří zejména: Burundi, Keňa, Nepál, Afghánistán, Kolumbie, Súdán, Čad, Somálsko, západní břeh Jordánu a pásmo Gazy. Pomoc bude zahrnovat:

distribuci potravin obyvatelům postiženým přírodní pohromou, epidemií či ozbrojeným konfliktem;

pomoc při zlepšení výživové situace zranitelných skupin v krizových situacích, se zvláštním zaměřením na děti do pěti let a jejich matky;

obnovu venkovských společenství prostřednictvím programu „potraviny za práci";

obnovu základních zdrojů obživy zranitelných skupin obyvatelstva vracejících se po skončení krize do svých domovů či zakládajících nové domovy.

Většina projektů bude realizována v rámci světového potravinového programu OSN. Další opatření v oblasti výživy a krátkodobého zajišťování potravin bude EU provádět společně s Červeným křížem a jinými nevládními organizacemi.

Burundi: Bezpečnostní situace se zhoršuje

2008-03-01T08:52:00.006+01:00

Radio Publique Africaine (RPA), Bujumbura - 29. února 2008

Okolnosti přistání nákladního letadla v pátek ráno na letišti v Bujumbuře vyvolávají otazníky i strach.
Opoziční poslanci žádají ochranu OSN.

V pátek 29. února v ranních hodinách dosedlo za velmi zvláštních okolností na mezinárodní letiště v Bujumbuře nákladní letadlo Antonov; obsah jeho nákladu vyvolává nejen otazníky, ale v souvislosti se současnou vyhrocenou situací v Burundi i strach.

Jak ve svém pátečním poledním vysílání informovalo burundské rádio RPA (Radio Publique Africaine), vykládka zboží z letadla proběhla za velmi nestandardního postupu poté, co zaměstnanci letiště byli z letištní plochy odvoláni a úkolu se zhostili policisté. Zboží navíc neprošlo celní kontrolou. V okolí letiště se podle zpravodaje rádia pohybovala vozidla prezidentského paláce, která podle informací personálu letiště očekávala na přistání letadla již ve čtvrtek ve večerních hodinách, ale zřejmě došlo k jeho zpoždění.

Reportér rádia RPA byl při pokusu o rozhovor s ředitelem letiště napaden a byl mu odebrán mobilní telefon a novinářský průkaz, podařilo se mu ale včas utéci.

Podivné okolnosti vykládky letadla budí značné znepokojení, a to zejména v souvislosti s vývojem událostí v posledních týdnech, kdy vládnoucí strana ztratila většinu v parlamentu, zástupci opozice dostávají výhružné zprávy a celková bezpečnostní situace v zemi se den ode dne zhoršuje.

Závažnost situace dokládá i nedávno odeslaný dopis adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN se žádostí o pomoc v bezpečnostní a politické sféře, pod který se podepsalo 46 opozičních poslanců. V něm mimo jiné uvádějí, že vládnoucí strana vypracovala seznam 350 nežádoucích osob, především představitelů opozičních politických stran, ale i dalších osobností z neziskové a novinářské sféry, kteří otevřeně kritizují současný režim, a kteří se nyní oprávněně obávají o svůj život.

Burundi se stále vzpamatovává z 12 let trvající občanské války (1993-2005) ve které bylo zabito na 300 000 lidí. V roce 2005 demokraticky zvolený prezident Pierre Nkurunziza byl zpočátku nadějí na upevnění míru a ekonomický rozvoj země, v současnosti je však tvrdě kritizován opozicí i nezávislými komentátory za neschopnost zajistit v zemi bezpečnost, za účast na rozsáhlé korupci, porušování lidských práv a neadresování skutečných problémů, kterým populace v Burundi čelí.

Eva Maňasová, 1. března 2008

Zdroje a odkazy:
Vysílání rádia RPA (francouzsky)
Dopis burundských poslanců generálnímu tajemníkovi OSN (francouzsky)
Burundi MPs in death-threat plea (Článek BBC, 29.2.2008)
Informace o Burundi

Strana FRODEBU pozastavila svou účast v parlamentu

2008-02-23T21:14:00.003+01:00

BurundiBwacu – 23. února 2008

Hlavní strana burundské opozice, Fronta za demokracii v Burundi (Front pour la démocratie au Burundi - FRODEBU) se rozhodla pozastavit svou účast v Národním shromáždění na protest proti „použití síly“ při pokusu o sesazení Alice Nzomukundy, první předsedkyně Národního shromáždění.

FRODEBU odsoudila povolání pořádkových sil na zasedání Národního shromáždění za účelem zbavit jeho předsedkyně funkce a zároveň i jejích služebních vozidel.

Začátek politického rozčarování Alice Nzomukundy byl odstartován před měsícem na mimořádném kongresu vládnoucí strany CNDD/FDD, na kterém bylo rozhodnuto o jejím vyloučení z vlastních řad i následném sesazení z funkce předsedkyně národního shromáždění z důvodů porušování vnitřího disciplinárního řádu strany.

Strana CNDD/FDD nedisponuje v Národním shromáždění většinou a musí se tak spoléhat na další parlamentní skupiny, aby mohla sesazení předsedkyně a své bývalé členky prosadit.

Pierre Claver Nahimana, předseda parlamentní skupiny FRODEBU, prohlásil, že odvolání člena předsednictva národního shromáždění musí předcházet řádná diskuze ohledně důvodů takového rozhodnutí.

„Strana ma svůj vlastní způsob organizace a vnitřní spory by neměly narušovat běžné fungování Národního shromáždění“, prohlásil Evariste Ndayishimiye, předseda parlamentního klubu CNDD/FDD, který zároveň usuzuje, že opozice sleduje obranou Alice Nzomukundy vedlejší cíle.

Zdroj: BurundiBwacu, překlad Eva Maňasová

OSN hledá 34 milionů dolarů na repatriaci burundských uprchlíků z Tanzanie

2008-02-21T11:44:00.001+01:00

UN News Centre – 21. února 2008

Vyřešit jednu z nejdelších uprchlických krizí na světě se snaží OSN, která na pomoc 218 000 burundských uprchlíků žijících v táborech v Tanzanii žádá mezinárodní společenství o 34 milionů dolarů.

Převážnou část této skupiny tvoří uprchlíci, kteří utekli ze země před masakry odehrávající se v Burundi v roce 1972. Ty si vyžádaly během několika měsíců etnického násilí na 200 000 lidských životů a vyvolaly zároveň obrovskou vlnu lidí prchajících ze země. Další desítky tisíc Burunďanů opustily zemi o dvě desetiletí později po událostech v říjnu 1993.

Vysoký komisariát pro uprchlíky (UNHCR) žádá nyní prostředky na repatriaci 46 000 uprchlíků, kteří vyjádřili zájem o návrat do rodné vlasti.
Ředitelka úřadu vysokého komisaře pro Afriku Marjon Kamara uvedla, že tento program je pro UNHCR na africkém kontinentě v letošním roce prioritní a že komisariát poskytne navracejícím se burundským uprchlíkům patřičnou pomoc.

Finanční prostředky poslouží také na pokrytí nákladů spojených s integrací 172 000 uprchlíků v komunitách v Tanzanii. Tanzanie přispěje k vyřešení situace udělením občanství této skupině uprchlíků, kteří upřednostňují integraci v zemi, ve které žijí více než 30 let a v níž se mnoha z nich narodila. Tyto kroky následují po rozhodnutí tanzanské vlády uprchlické tábory uzavřít.

UNHCR hodlá integrační proces podpořit např. opravou a výstavbou systémů zásobování vodou a zkvalitněním zdravotní péče a školství v komunitách přijímajících uprchlíky.

Vedle 218 000 burundských uprchlíků z roku 1972 hostí Tanzanie dalších 113 000 Burunďanů (vlna z období po r. 1993) a 96 000 uprchlíků z Konžské demokratické republiky.

Zdroj: UN News Centre, překlad Eva Maňasová

Polovina státního rozpočtu zpronevěřena během dvou let

2008-02-01T20:04:00.001+01:00

Burundi Réalités – 1. února 2008

Přes 200 miliard burundských franků (přibližně 2 miliony USD) zmizelo ze státního rozpočtu v průběhu let 2006-2007. Ve své zprávě to uvádí Organizace sledující boj proti korupci a hospodádářské zpronevěře (OLUCOME).

Podle zprávy zmizelo v loňském roce z rozpočtu 54 miliard franků. Z těch se vládě podařilo získat nazpět pouhých 114 milionů.

Prezident organizace OLUCOME Gabriel Rufyiri, který včera zprávu prezentoval, připomněl, že během roku 2006 zmizelo ze státních prostředků 186 miliard franků. Rufyiki dále uvedl, že výše státních prostředků, které se z rozpočtu „ztratily“ během posledních dvou let, dosahuje poloviny objemu rozpočtu Burundi pro rok 2006 – ve výši 450 miliard franků.

Zpráva také poukazuje na skutečnost, že mechanismy, které vláda přijala na boj proti korupci a zpronevěře jsou postaveny na právních textech, které nemohou způsobit nepříjemnosti ani administrátorům na úrovni lokální správy. Tyto texty byly podle OLUCOME připraveny tak, aby ochránily zpronevěru státních peněz.

Jak dále zpráva uvádí, korupce a zpronevěra jsou běžnými praktikami ve výkonu celní správy, ve veřejném obchodování i v úřadu ministerstva spravedlnosti.

Pro vládu Pierra Nkurunzizi je zpráva tvrdým úderem. Prezident Nkurunziza přitom neustále prohlašuje, že ve správě státních prostředků došlo k výraznému zlepšení.

Burunďané si ještě pamatují na první nesoulad uvnitř vládnoucí strany mezi jejím bývalým předsedou Husseinem Radabu a jeho finančním zmocněncem Mathiasem Basabose, kteří se nebyli schopni dohodnout na dělbě úplatků za udělení smlouvy rwandské společnosti EMUGECO na rekonstrukci silničního tahu z Bujumbury do Rumonge.

Prvním incidentem ve vztahu mezi novináři a vládnoucí stranou CNDD-FDD vzešel z nelegálního prodeje letadla Falcon 50, který nadále přichází burundskou vládu draho, neboť prezident musí při každé zahraniční návštěvě využívat drahých služeb soukromých přepravců.

Zdroj: Burundi Réalités, překlad: Eva Maňasová

Vládnoucí strana Burundila vyloučila několik svých členů

2008-01-27T22:04:00.001+01:00

Panapress/Afrique en ligne – 27. ledna 2008

Denise Sinankwa

Několik vedoucích představitelů vládnoucí strany CNDD/FDD (Národní rada pro obranu demokracie) bylo v průběhu včerejšího mimořádného kongresu vyškrtnuto ze seznamu jejích členů.

Strana je narušena vnitřními spory, ke kterým vedlo především zadržení a uvěznění bývalého představitele strany Husseina Radjabu v únoru loňského roku, následně obviněného ze „zásahu proti vnitřní bezpečnosti státu“.

Mezi vyloučnými figuruje bývalá ministryně financí Denise Sinankwa, která uprchla ze země poté, co byla obviněna z korupce a hospodářské zpronevěry při výkonu ministerské funkce.

Delegát Jean-Marie Rugira je po sobotním sjezdu strany vyloučen na tří měsíce pro „závažné porušení stranického kázně“.

Sobotní kongres proběhl ve městě Muyinga na severovýchodě Burundi za účasti prezidenta Pierra Nkurunzizi a přibližně tisícovky delegátů z celé země.

Zdroj: Afrique en ligne, překlad: Eva Maňasová

Belgie přislíbila Burundi financování socioekonomických projektů

2008-01-25T23:13:00.001+01:00

Afrique en ligne - 25. ledna 2008

Belgie uvolní zhruba 10,5 milionu euro na pomoc burundské vládě realizovat některé sociálně-ekonomické projekty. Částka bude poskytnuta pro období následujících tří let. Dohoda mezi velvyslancem Belgického království a burundskou ministryní zahraničních věcí byla podepsána v Bujumbuře v pátek 25. ledna.

Nejvíce finančních prostředků bude směřovat Ministerstvu zemědělství a ministerstvu zdravotnictví, které se podělí o více než 9 milionů eur.

Zdroj: Afrique en ligne, překlad: Eva Maňasová

Cílené útoky pokračují: Šéf zóny Buringa zastřelen

2008-01-25T22:47:00.003+01:00

Burundi Realités - 25. ledna 2008

Šéf zóny Buringa (komuna Gihanga, provincie Bubanza), byl 23. ledna zavražděn ve svém domu. Podle zdroje z rodinného kruhu byl pachateli donucen stát bez hnutí, předtím, než byl několika výstřeli do hlavy usmrcen. Pachatelé nebyli doposud vypátráni.

Obyvatelé zóny neskrývají svůj hněv nad počínáním burundské vlády, která podle nich nedělá nic pro obnovení míru a jen nečinně přihlíží řadě podobných činů. Nezřídka je vláda označována za spolupachatele těchto vražd, jejichž počet v posledních měsících v zemi narůstá. Populace tím naráží na nedávné případy v Ruyigi, kde byla zastřelena Francouzská humanitární pracovnice; v Rutaně, kde byla zavražděna šestičlenná rodina; a v Bujumburských čtvrtích Kinama a Kamenge, kde se v poslední době jediná noc neobejde bez oběti na životech.
Lidé si stěžují na skutečnost, že ani v jednom případě nevyjádřila vláda politování ani odsouzení násilných vražd a ponechává obyvatelstvo v nejistotě a přetrvávajícím strachu.

Zdroj: Burundi Realités, překlad: Eva Maňasová

Organizace OLUCOME odhalila zpronevěru v plánováném nákupu džípu Land Cruiser za 103.000.000 Fbu

2008-01-24T20:34:00.001+01:00

Burundi Réalités - 24.1.2008

Organizace pro sledování boje proti korupci a ekonomické zpronevěře (OLUCOME) se v pondělí 21. ledna 2008 obrátila na druhého viceprezidenta republiky Gabriela Ntisezeranu, s požadavkem na přešetření nesrovnalostí zjištěných v zakázce na jeden jeep Land Cruiser a dvou dodávek pro Banku Republiky Burundi (BRB).

Land Cruiser, který je bezpochyby určen pro guvernéra BRB bude stát 103.000.000 FBu (zhruba 100 000 USD), což OLUCOM považuje za zcela nepřiměřené. OLUCOM vznesl též pochybnosti nad postupem nákupu těchto vozidel, který podle důvěryhodných zdrojů spočíval v prosté návštěvě vysoce postaveného úředníka BRB v prodejně firmy Toyota, přestože pro takový případ měla být zřízena vnitřní komise BRB, která by se postupem nákupu vozidel zabývala.

OLUCOM žádá vicepremiéra o pozastavení zakázky a sestavení komise, která přezkoumá postupy tohoto prodeje. OLUCOM se také dožaduje stanovení stropní ceny při nákupu vozidel vysoce postavenými veřejnými činiteli.

Zdroj: Burundi Realités, překlad: Eva Maňasová

Afričané si přestávají dělat starosti se špatnou image

2008-01-23T14:08:00.000+01:00

iDnes - 23. ledna 2008

Násilnosti v Keni oživily otázku, zda Afrika nepřestala být jednou provždy exotickou krajinou z Holubových cestopisů a nezměnila se v dějiště válečných konfliktů a hladomorů. Někde se sice žije za dolar na den, ale jinde se surfuje po internetu. Některé země mají demokracii, jinde vládne ten, kdo má nejvíc samopalů. Někteří se rozhodnou pro riskantní plavbu do Evropy, jiní bohatnou z obchodu a učí se čínsky.

Když francouzský cestovatel René Caillié v roce 1828 dorazil do Timbuktu, málem se rozplakal. Místo legendárního pulzujícího města plného zlata a islámských učenců spatřil ubohé, vyprahlé městečko s několika mešitami. Lesk a sláva přitom nebyly jen pohádkou. Když do Timbuktu o tři sta let dříve přišel arabský diplomat Leo Africanus, bylo zrovna na vrcholu své slávy.

Přesně tak lze nahlížet na celou Afriku - jednou jako na pozemský ráj, podruhé jako na neřešitelný problém.

Cestovatelé, misionáři, vojáci, humanitární pracovníci i novináři černý kontinent po staletí vykreslovali v různých barvách. Jednou v něm viděli nebezpečné, temné místo, jemuž vládnou pouze šelmy (Římané na svých mapách označovali africké vnitrozemí jednoduše „Hic sunt leones“ - zde jsou lvi), podruhé zlatou žílu a zdroj otroků. Na konci 19. století pak řada evropských intelektuálů snila o tom, že bude Afrika kolonizována a stane se z ní výkladní skříň civilizace.

Tato představa se znovu objevila ve druhé polovině minulého století, když si nově osamostatněné státy díky rozvojové pomoci stavěly přehrady, silnice i moderní hlavní města. Přibližně v 80. letech se však v našich myslích uhnízdil nový obraz „černého kontinentu“ - beznaděj spojená s chudobou, zadlužeností, krvavými válkami a nemocí AIDS.

Zprávy přicházející z Afriky v posledních týdnech zdánlivě tuto představu jenom utvrzují.

Keňa se dlouho zdála nejstabilnější zemí východní části kontinentu. Přes všudypřítomnou korupci se mohla chlubit relativně demokratickou vládou a hlavně nadějným ekonomickým vývojem. Na místní safari proudí davy turistů a v Evropě jde v zimních měsících na odbyt čerstvá zelenina a řezané květy z Keni.

Jen pro srovnání: sousednímu Somálsku již dvě desetiletí chybí něco tak základního jako „stát“, a nemá tedy ani fungující policii, armádu či soudy, ani centrální banku. Za vše mluví fakt, že si na tržišti v metropoli Mogadišu můžete nechat za několik dolarů natisknout somálský pas.

Nedaleká Rwanda s Keňou přímo nesousedí. Tragédie z roku 1994, kdy bylo během tří měsíců povražděno více než 800 tisíc jejích obyvatel, by jí přesto měla být mementem. Podezření na zmanipulované volby přivedlo v posledních týdnech do ulic hlavního města Keni davy voličů opozice. Znepokojující je, že svou zlost namířili nejen proti prezidentovi Kibakimu, ale i proti celému etniku Kikujů, z nějž hlava státu pochází. Záběry na rozvášněné mladíky s mačetami a zprávy o Kikujích upálených v kostele působí jako zlověstné déja vu.

Hrozba teroristického útoku v Mauritánii způsobila, že se letos poprvé po třiceti letech nejela Rallye Paříž - Dakar. V Súdánu byl zastřelen americký diplomat, na západě země již pět let s větší či menší intenzitou probíhá pomalá genocida a takřka kdykoliv může vypuknout válka se sousedním Čadem. Zimbabwe, kdysi prosperující jihoafrický stát, trpí pod taktovkou prezidenta Mugabeho recesí a astronomickou inflací. Pokud se chléb vůbec dostal na pulty obchodů, stál v prosinci v Zimbabwe 240krát více než na počátku roku. Centrální banka připravuje již druhou měnovou reformu za poslední dva roky a vydáním nového dolaru „škrtne“ alespoň načas na cenovkách zboží několik nul. Ale ani to nikoho nespasí.

Na rovníku nic nového

Africká realita opravdu v mnoha ohledech zapadá do chmurného obrazu „nemocného muže“ planety. Ke konfliktům a chudobě ještě přidejme epidemii AIDS a ekologickou devastaci spojenou s mýcením pralesů a rozšiřováním pouští.

Když se začne bortit i iluze demokratické, harmonické Keni, láme Evropan nad Afrikou již několikrát přeraženou hůl.

Na špatné zvěsti z „pralesa pod Saharou“ jsme si tedy již zvykli. Víme dobře, že je Afrika chudá a nedemokratická, a jen s mírným, apatickým povzdechem hledíme na bilanci padesáti let samostatnosti afrických států.

Od 60. let minulého století do Afriky přitekly stovky miliard dolarů rozvojové pomoci, ale hospodářský zázrak se nekonal. Afričané dostali dlouhé, pružné, ale bohužel nalomené odrazové prkno. Bývalé koloniální velmoci črtaly strmé křivky rostoucí rozvojové pomoci, která jim výtečně posloužila jako morální odškodné za staletí otrokářství a kolonialismu. Ale většina peněz byla promrhána na základní spotřebu, na dálnice vedoucí odnikud nikam a chvílemi až na humorné projekty nesmyslných továren.

Pro konzervárny na rajčata v zemích, kde se taková zelenina vůbec nepěstuje, nebo nigerijskou ocelárnu Ajaokuta za pět miliard dolarů, která za prvních 25 let své existence nevyprodukovala jedinou tunu oceli, se vžilo označení „bílí sloni“. Z takových „investic“ nemohl samozřejmě profitovat nikdo jiný než zkorumpovaní politici.

Zdaleka ne všechna rozvojová pomoc se však proměnila v luxusní jachty a vily na francouzské Riviéře - po celé Africe se skutečně postavilo nesčetné množství škol, nemocnic i těch opravdu potřebných silnic. Průměrné africké dítě má dnes mnohem větší šanci získat vzdělání a být očkováno, než měli jeho prarodiče vyrůstající v kolonii, kde, jak dnes někdy slýcháme, vše „klapalo“ jako v dobře naolejovaném stroji. Neklapalo!

Když Belgičané v roce 1960 opouštěli Kongo, zemi třicetkrát větší, než je ta naše, zanechala jejich „civilizační mise“ za sebou pouze 17 lidí s vysokoškolským diplomem. S takovým zázemím se moderní stát jednoduše vystavět nedá, byť by dostal sebevětší rozvojovou pomoc. Bez inženýrů, produktivní administrativy a skutečných elit byla většina afrických států odsouzena k chudé, nedemokratické a leckdy přímo tragické budoucnosti.

Keňa však již 17 let buduje demokracii, ekonomicky roste a od získání samostatnosti v ní neproběhl žádný větší ozbrojený střet! Tak proč ty stovky mrtvých a mávání mačetami?

I to má svůj důvod tkvící v koloniální historii. Poukazuje na něj například americký politolog Fareed Zakaria ve své knize Budoucnost svobody. Vysvětluje, že zkorumpované prezidenty a diktátory si mohou lidé zvolit i sami, naprosto demokraticky. Nevzdělaní, chudí voliči jsou totiž snáze manipulovatelní a mají menší zábrany naslouchat populistickým vůdcům hrajícím na strunu etnické nesnášenlivosti. Pro Afriku to má zvlášť tragické následky.

Stačí se podívat na mapu - Evropané si v 19. století tento světadíl naporcovali jako narozeninový dort. Hranice, často náhodné čáry na mapě, rozdělily kmen, a naopak seskupily do nových kolonií etnika, která spolu nemohla ani teoreticky vyžít. Mimochodem, v tom nejsou Afričané o nic horší než Evropané, kterým se mnohonárodnostní státy také neosvědčily. Pro příklady nemusíme chodit daleko - Rakousko-Uhersko, Československo atd. V Belgii si vlámští nacionalisté již pro jistotu začali vydávat vlastní občanské průkazy.

To, že Kibaki nebyl schopný zatočit s korupcí a postupně ztratil podporu většiny voličů, je věc politická. To, že se nespokojení voliči opozice vrhnou na své sousedy jen proto, že jsou stejného etnického původu jako neoblíbený prezident, je důsledkem nevzdělanosti, chudoby a špatně vymezených hranic.

Mediální obraz a realita

Nyní je třeba úvahu o Africe posunout o stupeň výš. Pochopit problémy tohoto kontinentu může jen ten, kdo se zbaví rozšířených předsudků a zkusí hledat víc důvodů než jen „neschopnost Afričanů si vládnout“. Chápat celou africkou realitu je ještě těžší - to už vyžaduje opustit celý obraz Afriky jako „problému“. Sami si často ani neuvědomujeme, jak moc jsme si zvykli na obrázky hladovějících dětí, rybářských bárek plných uprchlíků a nezletilých povstalců se samopaly. Je to však příliš zjednodušený pohled na kontinent s téměř miliardou obyvatel.

Jako příklad dobře poslouží západoafrická Ghana. Je to sice chudá země, ale plná protikladů. Řada místních opravdu žije skromně, „typicky“ podvyživené děti byste i v těch nejodlehlejších oblastech hledali marně. Panoramatu hlavního města vévodí stejné mrakodrapy, které jsme zvyklí vídat v našich zeměpisných šířkách, a v jeho hustém provozu se mezi ojetými taxíky tu a tam zablyští nejnovější škodovka. Jméno prvního prezidenta Kwame Nkrumaha rezonuje v uších Ghaňanů stejně mocně jako v našem případě T. G. Masaryk.

Od roku 1992 se tamní občané těší z demokracie i svobody projevu -místní tisk si v kritice vládnoucích politiků opravdu nebere žádné servítky. Soužití různých etnik i náboženství (jih země je křesťanský, sever muslimský) v samostatné Ghaně nikdy nevedlo k vážnějším střetům. Naopak, na svou národní identitu jsou hrdí všichni bez ohledu na etnický původ. Když se v roce 2005 Černé hvězdy (přezdívka ghanské fotbalové reprezentace) kvalifikovaly na mistrovství světa v Německu, zaplnili fanoušci s ghanskými vlajkami ulice zrovna tak, jako to dělávají Češi.

Ni hao, Afriko!

Ghana už dnes není žádnou výjimkou a dobré vyhlídky má řada dalších zemí na celém kontinentně. Ve skutečnosti na tom totiž Afrika jako celek není tak špatně, jako když jsme ji před dvaceti lety „odepsali“. Její ekonomika roste průměrným tempem 5,5 procenta a naprostá většina zemí je blíže demokracii, než by se na základě katastrofických zvěstí o několika diktátorech mohlo zdát. Afričané si dokonce přestávají dělat starosti se špatnou image, kterou v Evropě mají, protože svou pozornost upřeli jinam, k Číně. Africkoasijské sympatie jsou přitom oboustranné. Čína má samozřejmě v Africe svoje zájmy, v první řadě jí jde o uspokojení nenasytné domácí poptávky po ropě a jiných surovinách. Ale i to je zjednodušující pohled. Peking se pustil do masivní diplomatické ofenzivy po celé Africe, tedy i v zemích, které atraktivní zásoby surovin nemají. Ví totiž, že 53 afrických států lze v OSN přehlédnout jen stěží, a počítat s nimi musí každý, kdo má globální ambice. Výsledek prospívá oběma stranám - Čína získala rozvíjejícího se obchodního i politického partnera, Afričané pak nová auta a zboží, které by si jinak nemohli dovolit, i spojence, jenž s nimi zachází méně povýšenecky než někdejší kolonizátoři.

Dlužno dodat, že to o poznání méně prospívá obyvatelům Zimbabwe a jiných nedemokratických zemí, s jejichž vládami Peking neváhá spolupracovat, i bývalým zaměstnancům afrických textilek, které nebyly s to čelit levným dovozům z východní Asie.

Současná Afrika se nepodobá ani pohádkově bohatému Timbuktu, ani beznadějné pustině. Na mnoha místech stále dochází k masovým vraždám a rekrutování dětských vojáků. Řada dnes narozených afrických dětí nikdy nepůjde do školy nebo se ani nedožije pátých narozenin. Úplatky budou ještě dlouho tvořit hlavní část příjmů některých afrických politiků, úředníků a policistů. A přesto již dnes překvapí starší africký farmář, který si stěžuje na slabý signál svého operátora, plné internetové kavárny v každém městě i studentka biologie, když si před výjezdem na studijní stáž procvičuje čínštinu.

Uprchlíci ničí africkou přírodu. Hubí vzácná zvířata

2008-01-22T09:47:00.000+01:00

Aktualne.cz - 22.1.2008

Uprchlíci nemají co jíst. Tak pytlačí Autor: Reuters

Dodoma - Příroda ve východní části Afriky čelí neobvyklému nebezpečí: ničí ji hladoví uprchlíci. Informuje o tom britská BBC.

Nejkritičtější je situace na západě Tanzánie, kde sídlí více než půl milionu utečenců, kteří opustili své domovy během válek ve Rwandě, Burundi a Demokratické republice Kongo.

Migranti vyrážejí do okolí uprchlických táborů na lov divokých zvířat. Kvůli tomu rychle ubývá buvolů, zeber nebo šimpanzů.

Maso je drahé

Některá zvířata utečenci snědí, s jinými obchodují.

"Humanitární organizace se nezabývají opravdovou příčinou pytlačení uprchlíků. Ti totiž v přídělech potravin nedostávají maso a trpí nedostatkem bílkovin," řekl BBC autor nejnovější studie o pytlačení uprchlíků George Jambiya.

Zástupce Světového potravinového programu (WFP), který poskytuje v Tanzánii jídlo více než 200 tisícům migrantů, to odmítá. "Uprchlíci dostávají vyváženou stravu z obilnin, luštěnin a dalších potravin, které jsou obohacené vitamíny," reagoval jeho mluvčí.

Humanitární organizace maso uprchlíkům většinou nedávají, protože je drahé. To však nahrazují rostlinnými bílkovinami, které jsou obsažené hlavně v luštěninách.
Migranti hubí opice i antilopy

Řada uprchlíků v Tanzánii nyní pobývá v táborech nedaleko Národního parku Gombe Stream, kde žije řada šimpanzů. Ty teď migranti ohrožují nejvíce.

Uprchlíci plundrují národní parky v Tanzánii už řadu let. V této relativně stabilní zemi dlouhodobě přebývá nejvíce migrantů v celé Africe.

Například v roce 1994, kdy vrcholily etnické boje ve Rwandě, uprchlo do Tanzánie 600 tisíc lidí. Obklopili rezervaci Burigi. Počet divokých buvolů tam tehdy klesl z 2.670 na pouhých 44 a zeber z asi 6.500 na šest stovek kusů. Výrazně ubylo také antilop, a jeden z druhů dokonce zcela vyhynul.

Zkušenosti ukazují, že když se uprchlíci vrátí do svých domovů, pytlačení ubude a zvířat opět pomalu přibývá.

Keňa, uprchlíci
Zdroj: Reuters

Organizace Action Contre la Faim ukončí své aktivity v Burundi

2008-01-21T00:49:00.001+01:00

ReliefWeb - 21. ledna 2008

Francouzská humanitární organizace Action Contre la Faim (ACF) dospěla k rozhodnutí ukončit veškeré své aktivity v Burundi. Stalo se tak necelý měsíc po ozbrojeném útoku na tři její pracovníky, při němž jedna žena přišla o život a další utrpěla vážná zranění. K incidentu došlo 31. prosince ve městě Ruyigi na východě Burundi. ACF se v Ruyigi věnovala zdravotnickým a psychosociálním programům se zaměřením na podvýživu a HIV/AIDS.

Do Burundi byl z pařížského sídla organizace záhy vyslán tým pracovníků, aby tam provedl analýzu situace za účelem stanovení potencionálních rizik, které by nadále mohly aktivity ACF ohrožovat. Ta ukázala, že bezpečnostní podmínky v zemi nedovolují organizaci řádné obnovení své činnosti. ACF se rozhodla uzavřít svou misi v Burundi s tím, že v momentálním kontextu není svým pracovníkům schopna zajistit dostatečnou bezpečnost.

Programy zaměřené na léčbu akutní podvýživy budou integrovány do systému veřejného zdravotnictví. Naproti tomu aktivity v ostatních sektorech, tj. psychosociální (HIV/AIDS), zásobování vodou a potravinové zabezpečnení, budou bohužel zcela zastaveny.

Zdroj: ReliefWeb, překlad: Eva Maňasová

Přehled zpráv 17.-18. ledna 2008

2008-01-19T01:10:00.000+01:00

Vláda chystá reorganizaci komunitních prací
Burundi Réalités - 18. ledna 2008

Vital Bangirimana, velitel 4. vojenské zóny, uprchl ze země před procesem o masakru v Muyinze
Burundi Réalités - 18. ledna 2008

Dva vojáci zabiti při útoku na severu Bujumbury
Burundi Réalités - 18. ledna 2008

Kdo řídí Burundi?
Burundi News - 18. ledna 2008

Fotbal - Africký pohár národů: Mobilizace všech prostředků v Burundi
Casa Free - 17. ledna 2008

Senátor Ndayizeye oslavuje první výročí svého propuštění
Burundi Réalités - 17. ledna 2008

Stovky tisíc ručních zbraní proudí do Burundi
Burundi Réalités - 17. ledna 2008

HITS Telecom spustí své služby v Burundi
Burundi Réalités - 17. ledna 2008

Do Bujumbury přicestoval Ministr obrany Tanzanie
afriquenligne.fr - 17. ledna 2008

Uprchlíci z Konga zůstavají v Bujumbuře před sídlem UNHCR
AFP - 17. ledna 2008

Skupina investorů ze Spojených Arabských emirátů chystá vstup na burundský trh
burundi-gov.bi - 17. ledna 2008

Sedm osob zadrženo v souvislosti s kriminalitou na národní silnici č. 3
Burundi Réalités - 17. ledna 2008

Přehled zpráv 14.-16. ledna 2008

2008-01-17T16:07:00.005+01:00

Den informovanosti o procesu konsolidace míru v Burundi
BINUB - 16. ledna 2008

Fotbal: Amstel liga 2008 bude odlišná od předchozích ročníků
burundi-info.com - 15. ledna 2008

Nová náboženská organizace registrována v Burundi
Burundi Réalités - 15. ledna 2008

Vstup Burundi do Východoafrického Společenství zpožděno
Burundi Réalités - 15. ledna 2008

BINUB - Monitoring médií
OCHA - 15. ledna 2008

Politické strany v přípravách na volby 2010
Burundi Réalités - 15. ledna 2008

Předsednictví v Komisi Africké Unie: Burundi směřuje ke stažení kandidatury Antoinetty Batumubwirové
Burundi Réalités - 14. ledna 2008

Tisíce přesídlených obyvatel na SZ země jsou bez pomoci

2008-01-14T23:12:00.000+01:00

IRINnews - 14. ledna 2008

Na 1400 rodin (8400 obyvatel) přesídlených v komuně Musigati v severozápadní provincii Bubanza po vlně bojů mezi vládními silami a vojáky FNL (Národní osvobozenecké síly) potřebují bezodkladně pomoc. Uvádějí to představitelé místní správy.

Poradce administrátora komuny Musigati, Laurent Kagamba, prohlásil, že od počátku opakujících se útoků na tři vojenské pozice dne 28. prosince a dalších 9. ledna opouštějí místní obyvatelé své domovy. Někteří hledají azyl ve farnosti, další v místních obchodních centrech jakož i v továrně na zpracování kávy v komuně Busiga.

Těmto obyvatelům se však doposud nedostalo žádné pomoci. "Potřebují potravinovou pomoc, přikrývky i základní kuchyňské náčiní, protože jejich domy byly vyrabovány. Přestože je období sklizně fazolí a kukuřice, tito lidé nemají ke zdrojům přístup."

Podle vládních zdrojů je pomoc připravena, avšak vyhrocená bezpečnostní situace nedovoluje prozatím její distribuci.

Bernard Ntwari z UNHCR uvedl, že agentura konzultuje s dalšími humanitárními organizacemi vyhodnocení situace v provincii Bubanza. Ntwari však zároveň vyjádřil obavy ohledně bezpečnostní situace v provincii.

Poslední aktivní rebelské hnutí v zemi, FNL, obnovilo v posledních týdnech útoky na vládní síly, zejména v provinciích Bujumbura Rural a Bubanza.

Hnutí FNL podepsalo v září 2006 s vládou dohodu o příměří, ta je nicméně často porušována. Společný hodnotící a monitorovací mechanismus, který dohlíží na implementaci dohody, přerušil své aktivitz v červenci 2007 poté, co zástupci FNL opustili jednání o bezpečnostních záležitostech.

Další informace:
Thousands of displaced need assistance (IRINnews - 14/01/2008)
Pas d'assistance disponible pour les personnes déplacées de Musigati (Burundi Réalités - 12/01/2008)

Přehled zpráv 10.-13. ledna 2008

2008-01-14T16:18:00.000+01:00

Jak v r. 2010 porazit CNDD-FDD
Burundi Réalités - 13. ledna 2008

Skandál v souvislosti s demobilizací v Burundi
Burundi News - 13. ledna 2008

MRC, spřátelená s vládnoucí stranou, podporuje ustavení speciální komise pověřené problematikou FNL
Burundi Réalités - 12. ledna 2008

Čtyři osoby zadrženy v Rutaně
Burundi Réalités - 12. ledna 2008

Velký plán: Usmíření v Burundi - mise Magy Barankitse
Radio Vatican - 12. ledna 2008

Podezřelí z vraždy Agnes Bury převezeni do vězení v Giteze
Burundi Réalités - 11. ledna 2008

Vzrůstající banditství v Rumonge
Burundi Réalités - 11. ledna 2008

Uprona nesouhlasí se sankcemi prozi hnutí Palipehutu-FNL
Burundi Réalités - 11. ledna 2008

Čína přispěje k rozvoji vzdělání v Burundi
Xinhua - 10. ledna 2008

Česko je vysoko v žebříčku globalizace

2008-01-09T23:46:00.000+01:00

Švýcarský Institut pro výzkum hospodářského cyklu zveřejnil žebříček nejvíce globalizovaných zemí světa. Česko je na osmém místě.

iHNed.cz - 9.1. 2008

Česká republika a částečně i Slovensko údajně patří k nejvíce globalizovaným zemím světa. Znamená to, že aktivně vyvíjejí ekonomické, kulturně sociální a politické vztahy se zahraničím, a to i s poměrně vzdálenými končinami. Uvádí se to v hodnotící zprávě o míře globalizace ve světě pro letošní rok, kterou dnes zveřejnil švýcarský Institut pro výzkum hospodářského cyklu (KOF).

Česko se svým takzvaným globalizačním indexem KOF (s bodovacím systémem od nuly do stovky) letos umístilo mezi sledovanými 122 státy na osmém místě, Slovensko je na 23 pozici. Oproti loňským výsledkům, které vycházely z dat roku 2006, obě země postoupily o několik míst v tabulce nahoru. V obou letech si udržela první příčku Belgie před Rakouskem a Švédskem.

Nejvíce globalizované jsou ekonomicky nejvyspělejší země. Jejich další otevírání světu se ale v roce 2001, v době teroristického útoku na USA, v podstatě zastavilo a loni dokonce mírně polevilo. Na chvostu jsou nejchudší země třetího světa.

USA pro letošek pouze o příčku předstihly Slovensko. V první dvacítce žebříčku je většina zemí Evropské unie. Naopak na konci tabulky skončila Barma s vojenskou juntou, hospodářsky rozvrácené Burundi a velmi konzervativní Saúdská Arábie.

Souhrn více údajů
Ekonomický rozměr globalizace vyplývá ze vzdálenosti, jakou cestuje zboží, kapitál a služby, spolu s informovaností a prozíravostí v obchodních výměnách. V této oblasti jednoznačně vede Singapur, nejvýznamnější přístav světa, následovaný Lucemburskem, Belgií, Maltou a severozápadní Evropou. Česko je v tomto ukazateli na 12. místě a Slovensko 26., čímž předstihlo Británii.

V sociální oblasti KOF sleduje šíření a pohyb myšlenek, informací, snímků a lidí. Tam jsou na prvních třech místech Švýcarsko, Rakousko a Singapur. Česko je desáté za Kanadou a před Norskem, Slovensko je 17. za Austrálií a před Lucemburskem. USA jsou 24.

Politický pohled odráží činnost vlád v celosvětovém kontextu. Na prvním místě je překvapivě nejagilnější Francie následovaná USA a Ruskem. Česko je třicáté za Japonskem a před Jihoafrickou republikou. Slovensko je pětapadesáté za Novým Zélandem a před Íránem.

Odborníci již od 70. let minulého století, kdy se podle ústavu začala globalizace ve světě celkově prohlubovat, u každého státu vycházejí z více než dvou desítek sledovaných údajů.

Žebříček nejvíce globalizovaných zemí světa

Země, míra globalizace
1. Belgie 92,1; 2. Rakousko 91,4; 3. Švédsko 90,0; 4. Švýcarsko 88,6; 5. Dánsko 88,4; 6. Nizozemsko 88,4; 7. Británie 86,7; 8. Česko 85,5; 9. Francie 85,4; 10. Finsko 84,7; 11. Německo 83,0; 12. Španělsko 82,7; 13. Maďarsko 82,5; 14. Portugalsko 81,6; 15. Kanada 81,2... 22. USA 76,8; 23. Slovensko 75,8; 24. Malajsie 75,6... 120. Barma 27,4; 121. Burundi 22,4; 122. Saúdská Arábie bez údajů.

Zdroj: Švýcarský Institut pro výzkum hospodářského cyklu (KOF)

Násilí v Kongu vyhání z domovů statisíce

2007-12-14T23:49:00.000+01:00

Zahranicni.iHNed.cz - 14. 12. 2007

Demokratická republika Kongo se potýká s násilím a uprchlíky, jen za poslední rok vleklé boje vyhnaly z domovů přes 400 tisíc obyvatel této středoafrické republiky. Uprchlické tábory v zemi už jsou přeplněné a nedokáží pojmout nově příchozí. Do země proto zavítá i vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres.

Ten po jednáních s prezidentem Josephem Kabilou v metropoli Kinshase navštíví i východní část země u hranic s Rwandou, kde etnické boje zbavily přístřeší téměř milion lidí. Podle Guterrese je násilí v Kongu součástí většího konfliktu, který se šíří celou střední Afrikou.

Na situaci v Kongu mají podle komisaře vliv hlavně problémy Rwandy a Burundi, proto se konflikty v jednotlivých státech dají samostatně vyřešit jen těžko.

Demokratickou republiku Kongo, bývalý Zair, trápí jak etnické násilí, tak mocenské boje. Oba problémy spolu úzce souvisí, protože střety mezi etniky Tutsi a Hutu na východě jsou financovány z nelegální těžby diamantů a zlata.

V občanské válce a následujících vleklých bojích už podle údajů OSN zemřelo na čtyři miliony lidí a více než tři miliony zůstaly bez domova. Součástí konfliktu byla i genocida Tutsiů v roce 1994.

Politická nestabilita a násilí Kongo ovládá od devadesátých letech. I po loňských volbách, které poprvé od roku 1960 proběhly se zastoupením víc než jedné strany, se ale situace u hranic s Rwandou neuklidnila a střety pokračují.

Na 393 obětí násilí během posledních 10 měsíců

2007-12-10T22:34:00.000+01:00

Burundi Realités - 10. prosince 2007

Tak jako na ostatních místech po celém světě proběhly i v Burundi oslavy Dne lidských práv. Valné shromáždění OSN deklarovalo v roce 1950 10. prosinec jako Den lidských práv připomínající přijetí Všeobecné deklarace lidských práv téhož dne o dva roky dříve.

Při příležitosti tohoto výročí představilo burundské sdružení "Ligue Iteka", zabývající se ochranou lidských práv, zprávu o vývoji situace dotýkající se jejich porušování v zemi. Podle předsedy sdružení bylo v Burundi mezi lednem a říjnem 2007 zabito na 393 osob, znásilněno 301 žen a 123 lidí bylo mučeno. ...více

Burundská vláda nebude schopna repatriovat uprchlíky během první poloviny r. 2008

2007-12-05T22:44:00.000+01:00

Burundi Réalités - 5.12.2007

Trojstranné jednání uskutečněné mezi Burundi, Tanzanií a UNHCR skončila včera bez dosažení dohody. Cílem setkání bylo zhodnocení proveditelnosti repatriace více než 120 000 uprchlíků z Tanzanie do Burundi.

Delegace z Tanzanie stojí pevně za původním rozhodnutím o repatriaci všech burundských uprchlíků před koncem června 2008. Burundská vláda však nesdílí tento názor, přičemž se odkazuje na nedostatečnou připravenost procesu repatriace.Vláda Burundi navíc v současnosti čelí závažným nedostatkům finančních prostředků.

Tanzanie plánuje uzavření uprchlických táborů po červnu 2008. Od roku 2002 asistoval Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) již více než 320 000 utečenců. V zemi nadále zůstává na 120 000 burundských uprchlíků, kteří opustili své domovy v období následujícím zabití prezidenta Ndadaye v r. 1993.

Celý článek: The Government of Burundi is Unable to Repatriate All Refugees in the First Semester of 2008 (Burundi Réalités)

Burundská opozice požaduje odstoupení ministra školství

2007-12-05T22:41:00.000+01:00

Burundi Réalités - 5.12.2007

Opoziční křídlo strany UPRONA, známé pod názvem „Mukasiho křídlo“, požaduje rezignaci ministra školství Dr. Saidi Kibeyae, poté co údajně vystavil studenty nebezpečí. V oficiálním prohlášení to dnes sdělil předseda strany Bonaventure Gasutwa.

S ohledem na současnou situaci v Burundi by se podle Gasutwy měli občané zasadit o zkrácení mandátu této „zkorumpované a nekompetentní vlády“. „Země se nyní nachází v troskách a bezútěšné bezpečnostní situaci. Občané by neměli nadále podporovat tuto vládu, která je zmítána korupcí a zpronevěrou, a která není schopna zemi řídit“. Gasutwa ve svém projevu obhajoval vládu zákona/práva jako jediné možné řešení vedoucí k ukončení současné obtížné situace.

Přestože opoziční část Uprony nadále požaduje Kibeyaho rezignaci, národnímu shromáždění se minulý týden podařilo situaci zklidnit. Ministr Kabaya však musel přislíbit odstranění všech překážek, které vedly studenty k opuštění střední školy ve městě Cibitoke.

Původní článek: The Opposition Wing of Uprona Demands the Resignation of the Education Minister, Burundi Réalités

Šéf pouliční směnárny Wall Street Exchange zavražděn

2007-12-05T22:38:00.000+01:00

Burundi Realités - 5. prosince 2007

V úterý 4. prosince byl ve svém domě zavražděn majitel a vedoucí směnárny Wall Street Exchange Pacifique Ndarishikanye . Podle informací serveru Burundi Realités byla oběť napadena ozbrojenými bandity v ranních hodinách, při odvozu svého dítěte do školy. Bandité byli ozbrojeni několika kalašnikovy a pistolí. V přestřelce byl těžce zraněn spolujezdec, dítě útok přežilo bez zranění. Po útočnících, kterým se podařilo z auta odnést veškerou peněžní hotovost, policie zatím bezúspěšně pátrá.

Původní zpráva ve francouzštině

Tři lidé zabiti na severu hlavního města

2007-11-28T22:46:00.000+01:00

allAfrica - 28.11.2007

Tři lidé se během všerejší noci stali oběťmi ozbrojeného gangu lupičů. Incident se odehrál vkomuně Kamenge na severu hlavního města Bujumbura.
Během posledního roku se násilí v Burundi stupňuje, přestože byla v září 2006 podepsána mírová dohoda mezi vládou a rebelským hnutím Palipehutu-FHL.

Celý článek: Armed Groups Kill Three in Kamenge (allAfrica)

Číňané v Bujumbuře demonstrují za svou bezpečnost

2007-11-22T23:09:00.001+01:00

Burundi Realités - 22.11.2007

Příslušníci čínské komunity demonstrovali ve čtvrtek v hlavním městě Burundi před úřadem prezidenta republiky. Protestující se dožadovali zvýšení bezpečnostních opatření poté, co byl jeden z jejich krajanů v pondělí v Bujumbuře zavražděn.
Demonstrace, které se zúčastnilo na třicet osob, převážně čínských obchodníků, byla zahájena ráno v 9 hodin místního času a vedla městem se zastávkami před Ministerstv em spravedlnosti, Ministerstvem zahraničních vzthahů a sídlem prezidenta republiky. Tam byly taktéž předány manifestační dopisy.

Celý článek: Burundi: des Chinois manifestent pour leur sécurité

Čínský obchodník zavražděn v Bujumbuře

2007-11-21T23:07:00.000+01:00

Burundi Realités - 21.11.2007

Několik lupičů přepadlo a následně zavraždilo 25ti letého čínského obchodníka Wu Fang Hanga. V incidentu, ke kterému došlo v pondělí večer, násilníci oloupili oběť o obnos peněz, jehož přesná hodnota však není známa.
Mladý Číňan, který se věnoval obchodu s kůží, pobýval v Burundi od loňského roku. Ve chvíli, kdy se chystal platit dodavateli kravích kůží, vtrhli do továrních prostor dva zloději, kteří oběť zasáhli kulkou do hlavy a poté zmizeli s kufříkem plným peněz.

Celý článek: Un industriel chinois tué à Bujumbura

OSN vítá jmenování nové burundské vlády

2007-11-19T23:05:00.000+01:00

UN News Centre - 19.11.2007

OSN vítá sestavení nové vlády Burundi a zároveň vyzvala představitele státu k vytrvalému posilování míru a upevňování demokracie v zemi.

Integrovaný úřad OSN v Burundi (BINUB) vyjádřil uspokojení nad vyjednáváním uskutečněným mezi místními politickými představiteli, které vedlo ke konsenzu a k ustanovení nové vlády.

Celý článek: Formation of new Burundian Government welcomed by UN mission (UN News Centre)

Jmenována nová vláda Burundi

2007-11-15T22:59:00.000+01:00

IrinNews - 15.11.2007

Političtí představitelé uvítali v Burundi jmenování nové vlády, které je vnímáno mj. jako krok směrem k obnovení pozastaveného mírového procesu s hutuskou rebelskou skupinou FNL (Forces nationales de libération).

Vládu, ve které získaly dvě hlavní opoziční strany větší počet členů, jmenoval prezident Pierre Nkurunziza 14. listopadu.

Obě opoziční strany - FRODEBU (Front pour la Démocratie au Burundi) a UPRONA (Union pour le Progrès National) - bojkotovaly od července 2007 parlament, s požadavkem odstoupení předchozí vlády.

Celý článek: BURUNDI: Government of consensus formed (IRIN)

Složení nové vlády

1. Minister Interior and communal development: Hon. Venant Kamana*.
2. Minister of Public Security: Police commissioner Alain-Guillaume Bunyoni.
3. Minister of Foreign Affairs: Ms. Antoinette Batumubwira*.
4. Minister at the Presidency in charge of Good Governance, Privatization, State General Inspection and Local Administration: Mr. Martin Nivyabandi.
5. Minister of justice and Keeper of Seals: Mr. Jean-Bosco Ndikumana.
6. Minister of Economy, Finances and Cooperation for development: Ms Clotilde Nizigama*.
7. Minister of National Defence and former combatants: Lt-General Germain Niyoyankana.*
8. Minister of National Education and Scientific Research: Dr. Saidi Kibeya,*
9. Minister of Public Health and the Fight against AIDS: Dr. Emmanuel Gikoro.
10. Minister of Water, Energy and Minerals: Dr Samuel Ndayiragije.
11. Minister of Information, Communication, Relations with the Parliament and Government Spokesperson: Ms. Hafsa Mossi.*
12. Minister of Agriculture and Livestock: Mr. Ferdinand Nderagakura.
13. Minister of Commerce, Industry and Tourism: Ms Euphrasie Bigirimana.
14. Minister of Environment, Land Management and Public Works: Mr Anatole Kanyenkiko.
15. Minister of Transport, Posts and Telecommunication: Mr. Philippe Njoni*.
16. Minister of Civil Service, Labour and Social Security: Ms. Clotilde Niragira*.
17. Minister of Youth, Sports and Culture: Mr Jean Jacques Nyenimigabo*
18. Minister of National Solidarity, Repatriation and National Reconstruction, Human Rights and Gender: Hon. Immaculée Nahayo.*
19. Minister of Regional Integration and African Affairs: Mr Vénérand Bakevyumusaya.
20. Vice-Minister in charge of Basic and Secondary Education: Mr. Ernest Mberamiheto.
21. Vice -minister in charge of Public Works and Equipment: Arch. Elias Buregure.
22. Vice-minister in charge of Communal Development: Mr. Pierre Mupira.
23. Vice-Minister in charge of Planning: Mr. Taabu Abdallah Manirakiza.*
24. Vice-Minister in charge of the Fight against AIDS: Ms Spès Baransaka.
25. Vice-Minister in charge of Human Rights and Gender: Ms Rose Nduwayo
26. Vice-Minister in charge of East African Community's Affairs: Mr. Déo Nduwimana.
(*): ministers in the previous cabinet

ONATEL přislíbil 100 milionů FBu na podporu vzdělání

2007-11-14T22:53:00.000+01:00

allAfrica - 14.11.2007

Společnost ONATEL přislíbila podpořit bezplatný přístup k základnímu vzdělání částkou 100 milionů Burundských franků, tj. zhruba 100 tisíc dolarů. ONATEL je státem vlastněná telekomunikační společnost.
Organizace pro boj proti korupci a hospodářské zpronevěře (OLUCOME) společně s Organizací pro sledování vládních aktivit (OAG) však vyjádřily pochybnosti, že se jedná o pouhé rabování státem vlasněných společností.

Více: Onatel Promises Over 100 Million FBU in Support of Free Education (allAfrica)

Odstoupení premiéra M. Nduwimany z funkce

2007-11-07T22:49:00.000+01:00

IrinNews - 7.11.2007

Dosavadní premiér Martin Nduwimana odstupuje ze své funkce. Důvodem je zejména patová politická situace v zemi i neúspěchy v mírovém jednání s poslední rebelskou skupinou Palipehutu-FNL.

Více: BURUNDI: VP's resignation eases political deadlock (IRIN)

Války ruinují Afriku. Ztráty dosahují miliard dolarů

2007-10-11T23:42:00.000+01:00

Aktualne.cz - 11.10.2007

Africké ekonomiky přišly kvůli válečným konfliktům v letech 1990 až 2005 o 284 miliard dolarů. Vyplývá to z nejnovější studie britské humanitární organizace Oxfam, nazvané "Africké chybějící miliardy"

Účet za válčení v Africe tak dosahuje stejné výše jako humanitární pomoc, kterou za zmiňovaných 15 let poslalo do nejchudších zemí světa mezinárodní společenství.
Peníze mohly vyřešit AIDS i vzdělání

"Výsledky jsou šokující," řekl na tiskové konferenci africký člen Oxfamu Irungu Houghton. "Tato suma by mohla vyřešit problém HIV/AIDS, prevenci tuberkulózy a malárie, zajistit zdravotní péči a vzdělání."

Během třiadvaceti válečných konfliktů klesla výkonost ekonomik průměrně o 15 procent ročně, což odpovídá 18 miliardám dolarů. V důsledku nepokojů rostly výdaje na zbrojení, zdravotnictví, inflace a investice se snížily na minimum.

Například Rwanda připustila, že v letech 1990 až 2001 dosáhl růst její ekonomiky pouze třetiny předpokládané výšky. To vše kvůli genocidě a sporu dvou hlavních etnik.

V Burundi na tom byli vlivem etnickému konfliktu v letech 1993 až 2005 ještě o něco hůře. Ekonomika rostla pouze o 1,1 procenta namísto původně předpokládaných 5,5 procenta.

Za katastrofální stav afrických ekonomik může podle expertů celosvětový ilegální obchod se zbraněmi. Zbraně tajně dovážené do Afriky zabijí miliony nevinných a - logicky - brzdí rozvoj.

Nepokoje v Kongu
Pro mnohé obyvatele Konga je válka a násilí běžnou součástí života.větší obrázekZdroj: Reuters
Obchod potřebuje regulaci

Snaha OSN přijmout smlouvu o obchodu se zbraněmi, která by měla zabránit ilegálnímu dovozu do nejrizikovějších zemí světa, zatím vycházejí naprázdno.

Zatímco některé ze zbrojařských velmocí jako Británie, Francie a Německo smlouvu podpořily, celkem 26 států v čele s Ruskem a Čínou, pro které je export zbraní důležitou složkou ekonomiky, se hlasování zdrželo.

Jediný hlas proti pocházel od zástupce USA, největšího výrobce zbraní na světě.

Výbuch granátu zabil na svatbě v Burundi 16 lidí

2007-09-07T07:51:00.000+01:00

iDnes - 7. září 2007

Po výbuchu granátu na oslavě svatby zemřelo ve vesnici Gasorwe v severním Burundi 16 lidí a dalších deset bylo zraněno. Uvedl to zpravodajský server BBC. Granát použil bratr nevěsty, když nedostal svolení oslovit hosty na shromáždění. Oba novomanželé na místě zemřeli, stejně jako řada členů rodiny.

Při bojích povstalců zahynulo v Burundi 26 lidí

2007-09-04T07:49:00.001+01:00

iDnes - 4. září 2007

Během dnešních bojů mezi dvěma skupinami povstalců zahynulo v africkém Burundi 26 lidí, uvedla agentura AP. Členové Národních osvobozeneckých sil napadli jinou povstaleckou frakci, která si přeje uzavřít mír s vládou. Během střetů asi deset kilometrů od hlavního města Bujumbury zahynulo 25 povstaleckých bojovníků a jeden civilista. Dalších šest civilistů bylo zraněno.

V Burundi zahynul ruský diplomat, zkusil ujet hlídce

2007-08-08T16:51:00.000+01:00

iDnes - 23. června 2007

Ignorovat kontrolní stanoviště se pokusil ruský diplomat v africkém Burundi. Ze služebního vozu vyhodil svou společnici a poté zkusil projet. Na pokyn hlídky odmítl zastavit. Vojáci začali pálit a muže zastřelili."Vojáci na kontrolním stanovišti jižně od Bujumbury nařídili zastavit, ale projel násilím," řekl plukovník Adolphe Manirakiza v rozhlasovém vysílání.
"Vojáci stříleli po jeho autu a on byl zasažen. Před incidentem vyhodil z vozu svou společnici," dodal.
Ruské velvyslanectví incident potvrdilo, ale neuvedlo žádné podrobnosti. Úřady v Burundi incident vyšetřují.

Spojené státy se chystají otevřít dveře tisícům uprchlíků z Burundi

2006-10-18T00:00:00.000+01:00

UNHCR - 18. 10. 2006

Pro burundské uprchlíky v tanzanských uprchlických táborech nastal významný průlom, když Spojené státy souhlasily, že 13 000 z nich vyzvou k pohovoru v rámci přesídlovacího programu UNHCR. Agentura očekává, že valná většina z nich bude Spojenými státy přijata.
Nabídka se týká uprchlíků a jejich potomků, kteří opustili Burundi v roce 1972 ve snaze vyhnout se rozsáhlým masakrům páchaným vládou etnických Tutsiů na příslušnících většinové národnosti Hutu. Tehdy bylo zabito na 250 000 lidí a odhadem 150 000 lidí uprchlo do sousední Rwandy, Ugandy, Tanzánie a Demokratické republiky Kongo.
Vyřizování začne koncem tohoto měsíce, pohovory budou probíhat v táborech Kasulu, Kibondo a Ngara. Očekává se, že odjezdy uprchlíků do Severní Ameriky začnou příští rok a celý proces bude kvůli jejich vysokému počtu trvat pravděpodobně dva roky. Zástupce tiskového mluvčího ministerstva zahraničí Tom Casey ve středu ve Washingtonu novinářům řekl, že uprchlíci budou moci požádat o americké občanství.
"Skupinové přesídlení bude nejen trvalým řešením pro tuto konkrétní skupinu, ale přispěje též k vyřešení jedné z nejdéle se vlekoucích uprchlických situací ve světě," řekl Steven Corliss, výkonný zástupce UNHCR v Dar es Salaamu. Dodal, že agentura doporučila Burunďany pro přesídlení v rámci úsilí nalézt pro ně trvalé řešení.
U Burunďanů, kteří uprchli v roce 1972 a skončili v Tanzánii, byly shledány menší reálné vyhlídky na návrat a trvalou reintegraci v Burundi, než u těch, kteří uprchli před druhou vlnou násilí v polovině 90. let 20. století. Uprchlíci z roku 1972 odešli ze své první azylové země do Tanzánie, když se v 90. letech v oblasti Velkých jezer přehnala nová vlna násilností.
UNHCR sbíral informace o Burundských uprchlících v tanzánských táborech od roku 2004. Po provedení série průzkumů, registrací a ověřování agentura vybrala zhruba 13 000 osob, které uprchly z Burundi v roce 1972 a u nichž by mělo být zváženo jejich přesídlení.
Tato skupina uprchlíků je definována čtyřmi hlavními kritérii: uprchli v roce 1972; byli vysídleni více než jednou; většina z nich strávila téměř celý život v exilu a mnozí se v exilu narodili; nemají možnost místní integrace a buď nemohou, nebo se nechtějí vrátit domů. Mnozí z nich se nemohou rozhodnout pro návrat domů z toho důvodu, že jejich půda byla zkonfiskována již před dlouhou dobou a bylo by téměř nemožné ji získat zpět.
UNHCR přijal opatření proti zneužití. Kromě toho jasně rozlišil uprchlíky v táborech od těch, kteří obývají osady spravované tanzánskou vládou. Toto obyvatelstvo žijící v Tanzánii od roku 1972 je totiž do značné míry soběstačné a pro přesídlení se s ním nepočítá.
Přesídlení je zcela dobrovolné. Po vybrání skupiny si UNHCR vyžádal od uprchlíků souhlas se sdělením jejich osobních údajů Spojeným státům. V současné době UNHCR s pomocí partnerů zapojených do tohoto programu připravuje uprchlíky z roku 1972 na život v nové, cizí zemi.
Zároveň UNHCR pokračuje v podpoře dobrovolných repatriací burundských uprchlíků z Tanzánie. Od roku 2002 se více než 230 000 burundských uprchlíků navrátilo domů, buď samostatně, nebo s pomocí UNHCR. Více než 370 000 burundských uprchlíků však nadále zůstává v Tanzánii.

Bývalý prezident Burundi obviněn z přípravy puče

2006-08-21T00:00:00.000+01:00

aktualne.cz - 21.8.2006

Bývalý prezident středoafrického státu Burundi Domitien Ndayizeye dnes byl zatčen kvůli údajné účasti na přípravě převratu, jehož cílem mělo být svržení nynější vlády. Podle agentury AP to dnes oznámil šéf místní zpravodajské služby. Senátor Ndayizeye, který předal prezidentský úřad v srpnu 2005 nově zvolené hlavě státu Pierru Nkurunzizovi, byl zatčen před budovou Senátu v burundské metropoli Bujumbuře, uvedli očití svědkové. Ndayizeye byl prezidentem přes dva roky během úřadování prozatímní vlády vytvořené v listopadu 2001 po urovnání 12 let trvající občanské válce v Burundi mezi většinovými Hutuy a Tutsii. Policie dnes sdělila, že Ndayizeye byl vyslýchán. Státní rozhlas informoval, že v neděli komise složená ze šesti senátorů zrušila imunitu zákonodárce před trestním stíháním. Podle AP je nyní exprezident ve vazbě, ale zatím nebyl obviněn. Burundské úřady zatkly už počátkem srpna dalších devět osob podezřelých z podílu na osnování puče, včetně bývalého viceprezidenta Alphonse Kadegeho.

Psycholog White zveřejnil „světovou mapu štěstí“

2006-07-31T08:00:00.000+01:00

iHned.cz - 31. 7. 2006

Britský psycholog Adrian White z Leicesterské univerzity přišel v těchto dnech s první „světovou mapou štěstí“. Nejšťastnější lidé na světě se soustřeďují převážně v Evropě a v Severní Americe. 178místnému žebříčku štěstí kralují obyvatelé Dánska. V těsném závěsu za nimi jsou Švýcaři, Rakušané a obyvatelé Islandu. Míra štěstí odráží zdraví, bohatství a vzdělání. White ve svém prohlášení řekl: „Když se lidí zeptáte, jestli jsou v životě šťastní, s největší pravděpodobností vám kladnou odpověď dají lidé ze zemí s kvalitní zdravotní péčí, vyšším HDP na hlavu a přístupem ke vzdělání.“ Nedávný průzkum BBC v Británii prokázal, že až 81 procent britské populace si myslí, že by se měla vláda více zaměřit na štěstí než na bohatství svých občanů. Naspodu žebříčku jsou obyvatelé Burundi, Zimbabwe a Konga. Nejméně šťastní z oblasti evropských zemí jsou obyvatelé pobaltských států, které následuje Slovensko (129. místo) a Maďarsko (107. místo).

Burundi ukončilo boje s povstalci

2006-06-18T08:43:00.000+01:00

aktualne.cz - 18.6.2006

Burundská vláda podepsala dohodu o zastavení bojů s povstaleckými Národními osvobozeneckými silami (FNL). Obě strany se v ní zavázaly uzavřít do dvou týdnů úplné příměří. FNL je poslední povstaleckou skupinou vedoucí ozbrojený boj proti vládě. Konflikt mezi většinovým hutuským obyvatelstvem a dlouho vládnoucí tutsijskou menšinou v Burundi podnítila před 13 lety vražda prvního demokraticky zvoleného prezidenta - Hutua Melchiora Ndadayeho. Boje si vyžádaly na 300.000 obětí. Již v roce 2000 byl podepsán mírový plán, ke kterému se ale poslední hutuská povstalecká skupina FNL, která čítá 1500 až 3000 bojovníků, nepřipojila.

Cestování - Svět : Burundi

2006-06-07T23:33:00.000+01:00

Aktuálně.cz - 7.6.2006

Burundi, malý vnitrozemský a hornatý stát, leží těsně pod rovníkem. V jihozápadní části země se rozkládá jezero Tanganyika. Na jeho severním břehu leží největší město Burundi, Bujumbura.
Bezpečnostní situace v Burundi je nestabilní, země je sužována roky trvajícími konflikty mezi kmeny Tutsiů a Hutuů. Mnoho obyvatel uprchlo do zahraničí.

Základní fakta
Oficiální název Republika y Burundi, République du Burundi (Burundská republika)
Počet obyvatel 7 550 000
Hlavní město Bujumbura
Rozloha (v km2) 27 830
Úřední jazyk francouzština a kirundi
Měna burundský frank FBu (BIF), 1 FBu = 100 centimů
Časový posun (český zimní čas) +1
Zastoupení ČR v zemi není, zastupuje: Velvyslanectví České republiky v Keni Embassy of the Czech Republic Jumuia Place, Lenana Road, Nairobi
Zastoupení země v ČR není, nejbližší: Velvyslanectví Burundské republiky Berliner Strasse 36, Berlin 10715
Víza Jsou nutná. Je možné je získat na Velvyslanectví Burundské republiky v Berlíně, případně na letišti po příletu do země. Dají se prodloužit na Imigračním úřadu v Bujumbuře. Cestovní pas musí mít platnost aspoň o 3 měsíce delší než je plánovaný pobyt. Vyžaduje se mezinárodní očkovací průkaz s očkováním proti žluté zimnici, meningitidě a choleře.

Peníze a ceny
Jsou nízké. Ubytování v hotelích – jednolůžkový pokoj 7 – 13 USD, dvojlůžkový 8 – 19 USD.
Lépe vybavený dvojlůžkový pokoj 30 USD. Jídlo v restauraci už od 3 USD.

Počasí
V hornaté části země se teploty pohybují celoročně kolem 20ºC, v nížinaté části kolem jezera Tanganyika je teplo a vlhko, teploty kolem 30ºC. Sezóna dešťů je od září do května.

Doprava
Po silnici je možný přístup jen přes Rwandu, je ale bezpodmínečně nutný terénní automobil. Vstup přes území Tanzanie nebo Konžské demokratické republiky (bývalý Zair) se s ohledem na nestabilní politickou situaci (občanská válka a nepokoje) důrazně nedoporučuje. Stejně je tomu i v případě přístupu lodí po jezeře Tanganika pro cestující ze Zambie, Tanzanie nebo Konžské demokratické republiky, a to vzhledem ke stáří a stavu používaného lodního parku.

Lidé, zvyky, náboženství
Původními obyvateli oblasti byli Pygmejové kmene Twa. Později byli vytlačeni kmeny Hutu a Tutsi.
Dnešní obyvatelstvo je tvořeno především dvěma etniky – Hutu 84% a Tutsi 15%. Pouze 1% je Pygmejů Twa.
Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství (80%), 15% je animistů a 5% muslimů.

V Burundi vzniklo nové katolické rádio

2006-04-27T15:11:00.000+01:00

Z církve - 27.4.2006

Daniel Zouhar

Vytvářet a propagovat programy podporující mír, spravedlnost, vzájemné pochopení, postupné usmíření a pokrok je cílem nové rozhlasové katolické stanice v Bujumbuře, hlavním městě Burundi. Vysílání rádia "Ijwi ry´amahoro", což znamená v jazyce kirundi "Hlas míru", bylo slavnostně zahájeno minulou sobotu. Vysílat bude přibližně devět hodin denně díky úsilí šesti novinářů a stejného počtu techniků. "Přednost budou mít argumenty charakteru sociálního, humanitárního a náboženského, s cílem podporovat mír a národní usmíření", vysvětloval ředitel, otec Emmanuel Muyehe. Nebudou chybět ani aktuální zprávy, témata zabývající se lidským právem a bojem proti AIDS.

V Burundi byla uzavřená hrůzná kapitola civilní války, jež začala v roce 1993, před pár měsíci. Rádio představuje hlavní hromadný komunikační nástroj. Bez televize a novin jsou malé tranzistory na baterky často jediným zdrojem informací pro miliony obyvatel.

Další informace:

Radio Ijwi Ry’Amahoro projette d’étendre sa couverture à tout le pays et de créer son site Internet, 22 juillet 2007 (DIA)

Sucho na východě Afriky

2006-02-16T09:00:00.000+01:00

Hladomor ohrožuje milióny lidí v Africkém rohu

iHned.cz 16. 2. 2006

Africký roh stíhá neštěstí za neštěstím. Po sporadických ozbrojených střetech, početných uprchlických vlnách, neefektivní či vůbec neexistující státní správě jej nyní sužuje nejhorší sucho za posledních deset let, sdělil včera Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK).
Jeho obětí se od konce loňského roku staly již desítky lidí a desetitisíce kusů dobytka. Trpí celé ekonomiky. Například v Keni sucho způsobilo růst cen potravin, který vedl ke zdvojnásobení inflace na 14,7 procenta.

Může být ale ještě mnohem hůř. Meteorologové předpověděli, že sucho potrvá přinejmenším do počátku dubna.
OSN odhaduje, že v příštím půlroce bude potravinovou pomoc potřebovat přes 11 miliónů lidí v Etiopii, Somálsku, Keni, Eritreji, Tanzanii a Burundi. Ohrožen je život kolem 1,5 miliónu dětí, varoval Dětský fond OSN (UNICEF).

Obzvlášť velké znepokojení vyvolává situace v Somálsku, které nemá fungující ústřední vládu již 15 let a kde v různých částech země svévolně vládnou znepřátelené klany. Školy a nemocnice buď nejsou, nebo je zakládají humanitární agentury či skupiny lidí starajících se jen o svou oblast. Novou pohromou je sucho. "V některých oblastech (Somálska) nejhůře postižených suchem divoká zvířata v boji o vodu u studní poranila děti," uvedl MVČK.
Ačkoli je nedostatek vláhy drtivou ranou pro zemědělství, analytici vidí hlavní problém Afriky v její politické a sociální situaci. Kontinent, který byl před 50 lety v potravinách soběstačný, je nyní dováží v neuvěřitelné míře.

K hlavním faktorům, které přispívají k hladu v Africe, odborníci z Mezinárodního ústavu pro výzkum potravinové politiky řadí desetiletí trvající nedostatek investicí ve venkovských oblastech, špatnou státní správu postiženou korupcí a protekcionářstvím, války a politické konflikty vedoucí k uprchlickým vlnám a nestabilitě.

A pak je tady nemoc AIDS, která decimuje i ekonomicky aktivní populaci. Když se nakazí jeden člen rodiny, její produkce potravin klesá až o 60 procent, uvádí nevládní organizace Oxfam.

Ke krizi přispívá také nekontrolovaný růst obyvatelstva. "Populace subsaharské Afriky rostla v uplynulých 30 letech rychleji než v kterémkoli jiném regionu, a to navzdory miliónům úmrtí v pandemii AIDS," uvedl Populační fond OSN. Počet obyvatel subsaharské Afriky se v letech 1975 až 2005 více než zdvojnásobil z 335 na 751 miliónů.

Někde rostoucí počet obyvatel nepůsobí problémy, jinde má ale vážné důsledky. Rolnické rodiny si znovu a znovu dělí půdu, takže jejich pozemky jsou stále menší, nebo se stěhují na neúrodnou půdu. V některých částech Etiopie a Eritreje je půda tak vyčerpaná, že již není naděje na slušnou úrodu. Kvalitu půdy v Africe dlouhodobě zhoršuje eroze.

Výsledkem je, že více než polovina kontinentu potřebuje naléhavě potravinovou pomoc.

Burundi zakázalo živé vánoční stromky, doporučuje lidem banánovníky

2005-12-22T23:41:00.000+01:00

Aktuálně.cz - 22.12.2005

Burundi zakázalo kácení a prodej vánočních stromečků jako součást ochrany životního prostředí. Oznámila to dnes agentura AFP s odvoláním na zdroje z burundského ministerstva životního prostředí.

Jde o zásadní ochranu dvou druhů jehličnanů - cypřišů a jalovců. "Soudíme, že každý rok přicházíme kvůli vánocům o 80.000 mladých stromků, tedy asi 80 hektarů porostů," dodal. "Navrhujeme, aby lidi kupovali umělé stromky nebo používali mladé banánovníky."

Přírodní stromek stál dosud nejméně 5000 burundských franků (122 Kč), zatímco umělý přišel až na 65.000 FBu (téměř 1600 Kč).

V malé chudé středoafrické zemi pokrývají lesy čtyři až pět procent území, zatímco před válkou, která vypukla v roce 1993, to bylo osm procent, upozornil Bararwandika. "Lesy jsou ohroženy, ale my se je snažíme stabilizovat naší zalesňovací politikou," zdůraznil.

Nansenova cena 2005 pro Marguerite Barankitsovou

2005-06-22T00:00:00.000+01:00

UNHCR

Úvod

Důležitou součástí každoročních oslav Světového dne uprchlíků je slavnostní udílení Nansenovy ceny. Toto ocenění, původně známé jako Nansenova medaile, je po jmenováno po norském polárním badateli Fridtjofovi Nansenovi, jehož v roce 1921 jmenovala Liga národů, předchůdce OSN, prvním komisařem pro uprchlíky.Více informací o průkopníkovi ochrany uprchlíků Fridtjofovi Nansenovi najdete zde.
Cena, jejíž součástí je medaile a 100 000 dolarů, je každoročně udělována osobě nebo skupině lidí, kteří se významně zasloužili o pomoc uprchlíkům.
Mezi dřívější nositele této ceny patří mj. Eleanor Rooseveltová, španělský král Juan Carlos I., organizace Lékaři bez hranic, tanzanský prezident Mwalimu Julius Nyerere, Graça Michel či Luciano Pavarotti. V posledních letech byla cena udělena mj. kapitánovi a posádce norské lodi Tampa, kteří v srpnu 2001 zachránili v Indickém oceánu stovky uprchlíků, či ruské nevládní organizaci pracující s uprchlíky a vnitřně přesídlenými osobami.
Letošní laureátkou se stala africká humanitární pracovnice Marguerite Barankitsová.

Nansenova cena 2005 pro Marguerite Barankitsovou

Nansenova cena pro rok 2005 bude slavnostně předána humanitární pracovnici z Burundi Marguerite Barankitsové 22. června v Bruselu.
Laureátka letošní Nansenovy ceny, Marguerite Barankitseová, s několika z mnoha dětí, kterým pomohla prostřednictvím humanitární organizace Shalom Maison"Anděl z Burundi", jak bývá Marguerite Barankitsová nazývána, získala Nansenovu cenu za svou neúnavnou pomoc více než 10 000 dětem postiženým občanskou válkou v Burundi. Pomoc, ochranu, přátelství a naději na lepší budoucnost ale poskytla i dalším civilistům.
Burundská humanitární pracovnice a zakladatelka nevládní organizace Maison Shalom (Dům pokoje) přišla na myšlenku Maison Shalom během občanské války v Burundi v roce 1993. V té době učila na škole ve svém rodném městě Ruyigi na východě země. Dodnes si vybavuje strašný masakr, při kterém bylo onoho osudného října povražděno 72 tamních obyvatel.
"Po tom masakru se všichni snažili prchnout, ale nejdřív jsme museli pohřbít mrtvé," vypráví Maggie na hřbitově v Ruyigi. "Bylo jich moc a my měli strašný strach. Hledali jsme místo, které by nebylo příliš na očích. Tou dobou tu byl hustý les. Hrozně rychle jsme kopali a nakonec jsme všech těch 72 lidí, kteří tu byli toho dne povražděni, pohřbili do masového hrobu."
Celkem 25 dětí, které se jí podařilo zachránit, vzala pod svá křídla hned na začátku války. "Zprvu šlo o 25 dětí, jejichž rodiče byli zavražděni, po roce už těch dětí bylo 100, pak 500 a dnes je jich víc než 10 000. Tak jsem začala hledat půdu a jak jsem ji hledala, napadlo mě, proč rovnou nevyužít půdu mých rodičů."
T tak vznikl Maison Shalom, domov, v němž vyrůstají sirotci a opuštěné děti v rodinných skupinkách - v bezpečí, s možností vzdělání a s láskou. Dnes už Maggie s kolegy vede v Burundi celkem čtyři "dětské vesničky" a navíc jedno zařízení pro sirotky přímo v hlavním městě Bujumbuře.
Děti si osvojí základy hygieny, naučí se vést domácnost, jak si získat zaměstnání, vyučí se. V zařízení je k dispozici kino, veřejné koupaliště, kadeřnictví a v Ruyigi je i malý penzion.
Další projekty Maggie, jak si Marguerite Barankitsová nejraději nechává říkat, zaměřila na prevenci HIV/AIDS, rovněž se angažuje ve slučování rodin. Pomáhá dětem, které sloužily jako vojáci, dětem, které jsou HIV pozitivní, dětem-uprchlíkům ze Rwandy a Demokratické republiky Kongo.
Maison Shalom pomáhal i burundským uprchlíkům, zejména ženám a dětem, kteří se po letech exilu vraceli z Tanzánie. V Kabuyenge, Cendajuru a Giharo sdružení Maison Shalom organizovalo kurzy pro uprchlíky, které jim měly pomoci s hledáním pracovního uplatnění: šití či výroba mýdla. V Gsuru, oblasti, kam se vracel největší počet uprchlíků, pak sdružení s pomocí UNHCR organizovalo velký kurz pro budoucí truhláře.
Maggie se za její mimořádné zásluhy dostalo řady ocenění: V roce 2004 obdržela Cenu čtyř svobod od Institutu Franklina a Eleanory Rooseveltové a cenu Hlasy odvahy (Voices of Courage Award) od americké organizace Women's Commission for Refugee Women and Children. Mezi dalšími oceněními nechybí ani World's Children's Prize (2003), španělská cena Juana Marii Bandrése (2003) či cena za lidská práva, kterou jí v roce 1998 udělila vláda Francie. V roce 2004 získala čestný doktorát Katolické university v belgické Lovani.
Cena bude Marguerite Barankitseové slavnostně předána 22. června v Bruselu. Součástí ceny je i 100 000 USD, které oceněný předá dle vlastního uvážení na vybraný projekt ve prospěch uprchlíků.

Odkazy:

Maison des Anges et Maison Shalom

Marguerite Barankitse - Wikipedia
UNICEF: Woman’s mission for Burundi children was sparked by genocide

Marguerite Barankitse - One of the 1000 women proposed fort the Nobel Peace Price 2005
UNHCR: "Angel of Burundi" to receive Nansen Refugee Award

Uprchlíkům byl seslán anděl z Burundi

2005-06-21T00:00:00.000+01:00

Člověk v tísni

Anděl z Burundi neboli Marguerite Barankitsová přebírá ve čtvrtek Nansenovu cenu. Ta je každoročně udělována lidem, kteří se významně zasloužili o pomoc uprchlíkům. Letošní laureátka představuje anděla pro mnoho burundských vysídlenců a asi deset tisíc dětí, kteří přišli o rodiče během občanské války. Dodala jim potřebnou odvahu vyrovnat se s nepříznivým osudem. Dvacátý červen je v kalendáři zapsán jako mezinárodní den uprchlíků a akce k jeho připomenutí se konají na celém světě, včetně České republiky. V Česku žije devatenáct set uznaných uprchlíků. V posledních letech pochází úspěšní žadatelé o azyl nejčastěji z Ruska (Čečenci) a Běloruska. Získat v Česku azyl není jednoduché, od vzniku České republiky zde o něj požádalo více než sedmdesát sedm tisíc osob. Podle úmluvy OSN je uprchlík osoba, která: "se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů“. Tuto definici většina žadatelů o azyl u nás ani v jiných zemích nesplňuje. Jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé ze své země odchází, je špatná ekonomická situace. Mnozí prchají před chudobou z válkou poničené země, aniž by byli vystaveni pronásledování. Azylové řízení je pro ně často jediným řešením, jak svůj pobyt v nové zemi alespoň dočasně legalizovat. I přesto má institut azylu velký význam. Představuje mezinárodní uznání lidských práv jako univerzální hodnoty stojící nad právem jednotlivých států. Letošní připomenutí mezinárodního dne uprchlíků je spojeno s oslavou odvahy. Odejít ze svého domova a začít nový život jinde není jednoduché a vyžaduje kuráž udělat krok do neznáma. Uprchlíci tento krok často činí s vědomím, že se už domů vrátit nebudou moct. Dobrou zprávou pro Českou republiku je, že se stala zemí, do které uprchlíci hledat azyl přichází. Je to známka její společenské i ekonomické vyspělosti. Dnes to zní jako samozřejmost. Není to ale tak dávno, kdy lidé od nás utíkali: před pronásledováním komunistickým režimem, před nesvobodou, před nedostatkem příležitostí. V době před druhou světovou válkou představovalo zase Československo ostrůvek svobody ve středu Evropy, kde mnoho uprchlíků, zejména židů, našlo přijetí. Představa světa bez konfliktů a autoritativních režimů, kdy nejsou pošlapávána lidská práva se i v pohádkách vyskytuje jen ojediněle. Proto je potřeba vážit si současné svobody, stability a bohatství. Jedna z možností, jak to dát najevo je otevřené přijetí uprchlíků, které jim umožní začít nový plnoprávní život. Docenit tak jejich odvahu.

Adéla Pospíchalová

Kozy a opravy domů pro oběti války v Burundi

2005-05-17T22:30:00.000+01:00

rozvojovka.cz - 17. 5. 2005

UNDP (Rozvojový program OSN) - Success Stories

„Když v roce 1993 vypukla válka, zůstala jsem s pěti dětmi sama a do roku 1994 jsme přežívali ze dne na den. Na konci naší strastiplné cesty jsme se dostali do tábora, kde jsme dostali příležitost využít programu UNDP, jehož cílem bylo navrátit uprchlíky do svých domovů. Naše komunita se společně podílela na opravě zničených domů, do začátku jsme také dostali kozičku, díky níž jsme mohli začít i hospodařit,“ říká Marguerite z oblasti Ngozi, která byla jednou z těch, kterým válka vzala všechno kromě holého života. Burundská válka, která začala v říjnu 1993 zavražděním prezidenta tutsijskými ozbrojenými oddíly a nastolila tutsijskou vládu, měla změnit nerovnost, která vznikla po konci koloniální nadvlády, kdy 15% Hutuů vládlo zbylému obyvatelstvu. Místo toho nastalo období nejhorších válečných útrap. Masakry civilistů, znásilňování žen a dívek a účast dětí v ozbrojených střetech se staly noční můrou země zmítající se ve válečné vřavě.
V Burundi spolupracuje Rozvojový program OSN s místními orgány, zvláště s Ministerstvem pro reintegraci válečných uprchlíků. Program návratu uprchlíků je specifických projektem Rozvojového programu OSN, který se snaží získávat prostředky od mezinárodního společenství a realizovat opatření ve spolupráci s neziskovými organizacemi a místními strukturami. „Pokud zapojíme místní komunity do realizace projektů, máme jistotu, že výsledky naší práce budou mít dlouhodobý dopad. Sama komunita se bude snažit v projektu pokračovat i po našem odchodu,“ říká Gabby Bugaga, jeden z místních pracovníků, zapojených do realizace pomoci. Komunity se podílely například na sběru materiálů pro stavbu domů, na jejich výstavbě a tvorbě infrastruktury.
Prostřednictvím programu se tak podařilo začlenit místní obyvatele do procesu zlepšování poválečných životních podmínek a především jim bylo umožněno stát se soběstačnými a zodpovědnými za svou komunitu a její budoucnost. Marguerite k tomu dodává: „Nyní vlastním čtyři kozy a malé políčko s banánovými palmami, které je úrodné díky kozímu trusu. Banány pak prodávám, a mohu tak umožnit svým pěti dětem chodit do školy. Za to vše jsem velmi vděčná rozvojovému programu, bez něhož bychom se k normálnímu životu jen stěží vrátili.“

Odkazy:

UNDP in Burundi

Tajemné prameny Nilu

2005-05-07T00:00:00.000+01:00

Český Rozhlas - 7.05.2005

Raftaři se museli vrátit do Afriky. Ačkoliv si to mysleli, nespluli celý Nil - ten pramení jižněji.

Kde leží prameny Nilu? Spor na toto téma se kdysi táhl pěknou řádku let a vzpomínka na něj znovu ožila v souvislosti s mezinárodní expedicí, která se v loňském roce rozhodla sjet na raftu po Nilu od pramenů až k jeho ústí. Svou expedici raftaři zahájili v Ugandě u vodopádů Jinja v severním cípu Viktoriina jezera, zvaného též Ukerewe, kde počíná svůj tok tzv. Viktoriin Nil. Ten se posléze mění na Albertův a Bílý Nil, s nímž se v súdánském hlavním městě Chartúmu slévá Modrý Nil, přitékající od západu. Až od tohoto soutoku se řeka jmenuje prostě a jednoduše Nil a tento Nil bez přívlastku pak protíná zbytek Súdánu a celý Egypt až ke Středozemnímu moři. Raftaři propluli 6700 kilometrů nilských vod za čtyři a půl měsíce. Nadšení z úspěchu jejich expedice jim však pokazili kverulanti, kteří tvrdili, že expedice ve skutečnosti nesplula celý Nil, protože jeho pramen je ještě více na jihu. A tak se raftařský tým sešel znovu a letos 10. dubna se vydal na další expedici, aby umlčel nespokojence. Kde byla chyba?Až kdesi v pralesích ve vnitrozemí Burundi a Rwandy se skrývají prameny řeky Kagera, která se nakonec vlévá do Viktoriina jezera. Její vody se však s jezerními nemísí a proud Kagery je znatelný od vtoku do jezera až k jeho výtoku, tedy k vodopádům Jinja. Zeměpisci proto považují právě pramen Kagery za skutečný počátek Nilu. Osm raftařů z Jihoafrické republiky, Velké Británie, Kanady, Ugandy a Belgie tedy letos v dubnu statečně dovleklo svůj člun hustou džunglí k bahnité kaluži, o níž usoudili, že je pramenem Kagery. Pak postupovali po jejím proudu; nejprve pěšky a jakmile to bylo možné, tak na člunu. Před ním musel tentokrát plout výzvědný kajak, protože na plavce čekala kromě všudypřítomných hrochů a krokodýlů i četná nebezpečí v podobě dosud nezmapovaných vodopádů, močálů a peřejí. Poslední dubnový den se jim konečně podařilo doplout až k vodopádům Jinja a přidat tak ke své loňské cestě dalších 750 nilských kilometrů. Pokud tedy skutečně je Kagera počátkem Nilu. Zřejmě to tak bude, ale zjistit definitivně, ve které pralesní kaluži se nachází právě ten jeden, jediný skutečný pramen nejslavnějšího afrického veletoku, bude asi nad lidské síly.

Frederik Velinský (podle zprávy ČTK/Reuters ze dne 2.5.2005)

"Světem křížem krážem" o Burundi s Robertem Mikolášem

2005-04-18T08:00:00.000+01:00

Český rozhlas - 18.4.2005

Hostem pořadu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnál "Světem křížem krážem" bude v úterý 19. dubna redaktor zahraniční redakce ČRo 1 Robert Mikoláš.

Moderátor Vladimír Kroc si s ním bude povídat o africké zemi Burundi, jejím hlavním městě Bužumbuře, burundském venkově, jezeru Tanganjika a obávaném krokodýlu Gustavovi. Prostřednictvím Roberta Mikoláše se setkáme také s burundskou princeznou.

"Světem křížem krážem" o Burundi s Robertem Mikolášem vysílá Český rozhlas 1 - Radiožurnál v úterý 19. dubna ve 12.30 hodin.

Na venkově v Burundi

2004-10-01T00:00:00.000+01:00

Český Rozhlas - 1.10.2004

Robert Mikoláš nás minulý týden zavedl do hlavního města Burundi, Bujumbury. Dnes, jak slíbil, se s ním vypravíme na venkov, kde probíhají střety mezi povstalci z řad Hutuů a armádou tvořenou hlavně Tutsii.

Bylo krátce po rozednění, právě dozněl hlas muezzina svolávajícího muslimy k modlitbě a chvíli nato se rozezněly zvony modře natřeného kostela v centru Bujumbury. Nasedl jsem do najatého auta, ze kterého se linula tradiční burundská hudba, a vyrazili jsme směrem k horám. Ještě než jsme se vymotali z metropole, museli jsme po vedlejších silnicích objíždět místa uzavřená vojáky. "V noci se tu střílelo, asi někoho zabili," vysvětlil mi bez mrknutí oka řidič. Následovalo ještě několik kontrol a strážních stanovišť a Bujumburu jsme nechali za sebou. Ne tak vojáky, kteří tu polehávali či posedávali pod palmami podél silnice, před sebou odjištěné samopaly a kulomety. Byli doslova na každém kroku, často jen tak pochodovali sem a tam. Dokonce s protitankovými střelami na ramenou.

Asi po dvou kilometrech - pruh nížiny podél jezera Tanganjika totiž není širší - prudce stoupáme do kopců nad metropolí. Silnice je tak strmá, že mám pocit, jako bych jel od kterékoliv řeky v České republice rovnou na Sněžku. Jedna zatáčka za druhou, cestu lemují banánovníky a eukalypty, všude kolem červená až rudá půda. Najednou se kolem nás přeřítí cyklista, na zadní části kola připevněný balík dřevěného uhlí, hlavu skloněnou až k řídítkům. Kdyby najel na nějaký výmol či kámen, no, raději nechci ani pomyslet. Ve srovnání s tím, co jsem viděl po chvíli, to ale nebylo vůbec nic. Dohnali jsme cisternu s benzinem, které se zezadu drželo pět mužů na kolech! Jednou rukou se drželi nárazníku, druhou řídítek. A ještě se stihli podívat na nás! Podotýkám, že jsme jeli tak šedesátkou. Korunu všemu nasadil muž za volantem oné cisterny, když začal předjíždět jiný náklaďák, kterého se - jak jinak - drželi další šílení jezdci. A vůbec jim nevadil čoud z výfuku, přes který ani nebylo vidět, že je někdo předjíždí. Kola jsou v Burundi nejpoužívanějším dopravním prostředkem, auta se na venkově téměř nevyskytují, proto takto riskují. Za svezení však musí zaplatit 100 burundských franků, tedy asi 2,50 Kč. Lidé jsou tu chudí, a tak kromě taxíků či konvojů OSN můžete spatřit jen minibusy zajišťující spojení mezi Bujumburou a ostatními částmi země.

Hory mám rád a ty v Burundi jsou vysoké a zaujímají většinu území. Přelidnění ale způsobilo, že málokde narazíte na les. Jehličnanů je poskrovnu, převažují eukalypty, které jsou vysazovány kvůli tomu, že rychle rostou a zajišťují tak dostatek dřeva pro pálení cihel. Takovýchto "pecí" jsou tisíce, každý se chce uživit. Červená hlína se těží kdekoli a všude, kam se podíváte, stoupá k nebi dým. Samozřejmě když nejsou lesy, není ani zvěř. Většina jí byla pozabíjena během letitého konfliktu jako zdroj potravy. Jediné zvíře, které proto můžete spatřit, jsou krávy a kozy. Ty především. Jsou hlavní potravou a jejich zabíjení a následnému stahování přihlíží celá vesnice.
Dalším zdrojem obživy je pěstování čaje. Ten burundský je zvlášť ceněný a tvoří hlavní zdroj příjmů do státní pokladny. Pohled na zelené plantáže na svazích, za nimi kruhová obydlí z hlíny a se slaměnými střechami a nad tím zapadající slunce, to je nádhera! A když se mezi nimi objeví ženy v pestrobarevných oděvech - sukně žlutočerná, červená blůza a oranžový šátek - s košem plným banánů na hlavě, člověk na chvíli zapomene na hrůzy, které tento stát prožíval a prožívá. Ani vám nepřijde, že projíždíte místy, kde se stále bojuje, a že ve čtyři hodiny odpoledne musíte být zpět v Bujumbuře, jinak za vás nikdo neručí.

Burundi

2004-09-23T00:00:00.000+01:00

Český Rozhlas - 23.09.2004

Burundi - malá země uprostřed Afriky. Leží v oblasti Velkých jezer a její metropole - Bujumbura - je postavena na břehu známého jezer Tanganjika. Že to zavání romantikou? Možná ano, pravda je ale úplně jiná. Země je po desetiletí zmítána střety mezi Tutsii a Hutuy a konflikt nebere konce. Přesto tady žijí lidé.

"Dobrý den, já jsem Mireček z Bujumbury", známá věta z filmu o básnících, kdy se hlavní černošský hrdina představuje Štěpánově mamince. Na jeho bílé zuby a rozzářený úsměv jsem si vzpomněl, když jsem v Nairobi přestupoval do letadla mířícího do Bujumbury. Poslední informace z Burundi nebyly příznivé a zvláště věta "Hrozí útoky na letadla přistávající v Bujumbuře", mě, přiznám se, vyvedla z míry. Spoléhaje na osud jsem se ale usadil a po chvíli už pozoroval krajinu pod sebou.

Burundi je hornatá země a až těsně u Bujumbury, podél jezera Tanganjika, je nížina. Přistáli jsme bez problémů a já se brzy ocitl v samotné metropoli. Bujumbura je na naše poměry malé město s nízkými, většinou přízemními či jednopatrovými domy. Ty jsou postaveny podél rovných ulic, tedy podobně jako třeba v Americe. Architektura nese stopy německé okupace z 19. století, jazyk, zboží v obchodech a hlavně jídlo v restauracích zase připomíná Belgičany. Všichni mluví francouzsky a všichni také chodí ráno na croissanty - řidiči taxíků, vojáci i šmelináři.

Ulice jsou plné prachu a aut. Mimo Bujumburu auto téměř nepotkáte, ale hlavní město je holt hlavní město. To s sebou nese velké nebezpečí hlavně pro chodce. Přejít na druhou stranu ulice je někdy téměř nemožné. Nezastaví nikdo a podobné je to i v silničním provozu. Že máte přednost či jste na křižovatce? Jak bláhové! Jediný případ, kdy někdo zastaví, je, když projíždí auto s ozbrojenými vojáky na korbě. Sedí na podélné lavici po obou stranách směrem do ulice, na klíně odjištěné samopaly a kulomety.

Kde se ale nedá vůbec projet, je v samotném centru. Ne že by se tam nesmělo, ale ústřední tržiště je tak přecpané, že máte co dělat, abyste vůbec prošli. Koupit se tu dá hlavně jídlo - ryby z jezera, banány, kukuřice, dřevěné uhlí, maso, mouka, čaj. Ten burundský je zvlášť ceněný, místní však dávají přednost mléku. Především snídani bez tří deci mléka si tu málokdo dovede představit. Zboží se často prodává rovnou z náklaďáků, všude je křik a zmatek. Občas se někdo popere, ale obchod jde dál.

Rušno je i v bočních ulicích. Burundi patří k nejlidnatějším zemím na světě - na jeden kilometr čtvereční připadá 230 obyvatel - a mnozí hledají obživu právě v metropoli, kde žije kolem šesti set tisíc lidí, tedy zhruba desetina z celkového počtu Burunďanů. K nejčastějším profesím patří šití oděvů. Krejčí a švadleny se svými či pronajatými šicími stroji lemují většinu komunikací, všude visí pestrobarevné oděvy. Jasně žluté, modré a červené. To hlavně. Červená je totiž většina půdy v Burundi a z ní se dělají pálené i nepálené cihly. Z venkova se vozí v kamionech a dělníci je vyhazují přímo z auta.

Pamětihodností v Bujumbuře moc není, snad jen modře natřený kostel - katolíků je v zemi 63 procent - a islámské kulturní centrum s mešitou a minaretem. Vyznavačů Alláha je 10 procent, ostatní jsou animisté. Doporučuje se navštívit i Park plazů a Muzeum tradiční burundské vesnice. Nacházejí se nedaleko pláže u jezera Tanganjika, a tak jsem tam vyrazil. Naskytl se mi však tristní pohled na několik hadů zavřených v kotcích s drátěnou stěnou a uzavřených jen na malou petlici. Vidět smrtelně jedovatou mambu je sice zážitek, ale. Venku se pak v betonových bazénech tísnilo pár krokodýlů. A vesnice? Jeden stojící slaměný dům, druhý pobořený.

Raději jsem si sedl u jezera a kochal se pohledem na mírně se vlnící hladinu. Do setmění jsem však musel být zpátky v hotelu. Pokud se objevíte v noci na ulici, je prakticky stoprocentní, že budete přepadeni a oloupeni. Navíc je zákaz vycházení a hotely stráží ochranka s puškami. A pokud si chcete vyjet z Bujumbury, je nutné vrátit se do čtyř hodin. Jinak byste se vzhledem k bezpečnostní situaci nemuseli zpátky do Bujumbury vůbec dostat. O cestování po venkově vám ale povím až příště.

Při masakru v Burundi bylo zabito na 180 lidí

2004-08-16T00:00:00.005+01:00

MF Dnes - 16.08.2004

Bujumbura - Nejméně 180 lidí přišlo podle posledních zpráv o život a dalších více než 100 bylo zraněno při útoku burundských povstalců na uprchlický tábor Gatumba, kde žijí převážně běženci z Konžské demokratické republiky. Útok, při kterém byla také vypálena řada domů, se odehrál v noci z pátku na sobotu, sdělil Louis Niyozima, představitel Města Mutimbuzi, pod jehož správu napadený tábor spadá."Viděli jsme mnoho, opravdu mnoho těl dětí, žen a mužů," uvedla mluvčí mise OSN v Kongu Eliana Nabaaová. "Lidé spali... bili zabiti, když se pokoušeli utéct.""To, co se zde odehrálo, je příšerné," řekl agentuře AFP mluvčí burundské armády Adolphe Manirakiza. Z masakru je podezřelá povstalecká organizace Národní osvobozenecké síly (FNL). Podle jejího mluvčího Pasteura Habimany rebelové nejprve zaútočili na příslušníky burundských ozbrojených sil, kteří je několik posledních dní pronásledovali. Ti se však stáhli do uprchlického tábora, jehož obyvatelé se pak v následném boji přidali na jejich stranu. Habiman nicméně podle agentury AP prohlásil, že uprchlíky zabili burundští vojáci, které bojovníci FNL pronásledovali jen do blízkosti tábora. Přímo do něj prý nevstoupili.FNL tvoří příslušníci většinového kmene Hutuů. V Gatumbě žije asi 2500 až 3000 konžských uprchlíků řadících se k menšinovým Tutsiům.Konflikt v Burundi vypukl po zavraždění hutuského prezidenta Melchiora Ndadayeho v říjnu roku 1993. Atentátníci pocházeli z polovojenských jednotek menšinových Tutsiů, kteří od získání nezávislosti v roce 1962 ovládají armádu a s výjimkou několika měsíců dominují i místní vládě.

Rada Bezpečnosti OSN odsoudila masakrování Tutsiů

2004-08-16T00:00:00.004+01:00

Český Rozhlas - 16.08.2004

Read more about the massacre in Gatumba (in English)

Rada bezpečnosti OSN ostře odsoudila páteční masakr při kterém bylo nejméně 150 tutsijských uprchlíků z Konžské demokratické republiky zmasakrováno v utečeneckém táboře OSN v sousední Burundi. Mezi oběťmi radikálních Hutuů je mnoho tutsijských žen a dětí.

Rada zároveň vyzvala k neodkladnému postavení pachatelů před soud. Vzhledem na závažnost vraždění, sešla se Rada bezpečnosti na mimořádném zasedání v neděli večer na žádost svého stálého člena Francie.

Jednomyslně odsoudila páteční noční masakr v táboře Gatumba a požádala zvláštní vyslance generálního tajemníka OSN v Burundi a v Konžské demokratické republice, aby shromáždili fakta o masakru a neprodleně OSN o situaci informovali.

Ve snaze zabránit zvyšování napětí v oblasti, vyzvala Rada bezpečností sousední státy, aby respektovaly územní celistvost obou zemí.

Více informací:

Burundi: Massacre at Gatumba Refugee Camp (US state.gov)
Burundi: The Gatumba Massacre (Human Rights Watch)

Stop beating us like rats, says Burundi rebel chief (San Diego Union Tribune)
Letters: Burundi killings Guardian Unlimited

Zahraniční noviny o násilí v Burundi

2004-08-16T00:00:00.002+01:00

Český Rozhlas - 16.08.2004

Světové deníky věnují pozornost pátečnímu masakru v uprchlickém táboře Tutsiů v Burundi, kdy zahynulo na 160 lidí včetně žen a dětí. Jak píše list Toronto Star, k odpovědnosti se přihlásili burundští povstalci z organizace Národní osvobozenecké síly tvořené příslušníky kmene Hutuů a citují pracovníky OSN, podle kterých rebelové s mačetami a automatickými zbraněmi vtrhli do tábora v noci.

Tato skupina je jediná, která stále bojuje proti ústřední vládě. 11 let trvající občanská válka si v Burundi vyžádala už 260 tisíc obětí a jak list Toronto Star dodává, poslední masakr vyvolává vzpomínky na masakry ve Rwandě před 10ti lety, kdy zahynulo na milion osob, převážně Tutsiů.

OSN zděšena masakrem v Burundi

2004-08-16T00:00:00.000+01:00

Český Rozhlas - 16.08.2004

Rada bezpečnosti OSN odsoudila páteční masakr v utečeneckém táboře v Burundi. Při něm zahynulo nejméně 150 tutsijských uprchlíků ze sousední Konžské demokratické republiky. Mezi oběťmi radikálních Hutuů je mnoho žen a dětí.

Rada bezpečnosti se sešla na mimořádném zasedání na žádost svého stálého člena Francie. Požádala zvláštní vyslance generálního tajemníka OSN v Burundi a v Konžské demokratické republice, aby shromáždili fakta o masakru a neprodleně OSN o situaci informovali.

Vyzvala také k tomu, aby byli pachatelé neodkladně postaveni před soud a aby sousední státy respektovaly územní celistvost obou zemí.

Ozbrojenci zmasakrovali v Burundi nejméně 130 lidí

2004-08-14T08:00:00.000+01:00

Britské listy 14.8.2004

Během útoku na uprchlický tábor pro příslušníky kmene Tutsi z Konga zmasakrovali ozbrojenci nejméně 130 osob, konstatoval mluvčí OSN. V táboře Gatumba nedaleko hranic "Demokratické republiky Kongo" žije asi 4000 osob, které uprchly z Konga letos v červnu. Masakr spáchaly ozbrojené milice z kmene Hutu.

Před deseti lety vyvraždili ve Rwandě příslušníci kmene Hutu statisíce příslušníků národa Tutsi.

Kdo má vinu: skandál Rwandy, Afriky i Západu

2004-08-13T08:00:00.000+01:00

Britské Listy - 14.8.2004

Rwandská tragédie znamenala rozklad mezinárodního pořádku, vybudovaného na porážce nacismu.

Když přirovnal český velvyslanec v Radě bezpečnosti to, co se dělo ve Rwandě, k holocaustu, vzali ho stranou britští a američtí diplomaté a vysvětlili mu, že v žádném případě už nikdy znovu nesmí užít tak pobuřujícího jazyka: věci to "nepomáhá".
Clintonovi by to nemělo projít: on i jeho poradci věděli přesně, co se děje, ale rozhodli se předstírat nevědomost do té doby, až masakrování skončí
Kofiho Annana odměnila OSN za jeho ostudnou roli při masakru ve Rwandě tím, že ho jmenovala generálním tajemníkem

Ve čtvrtek 14. června převzal deník Guardian z týdeníku London Review of Books tento esej R.W. Johnsona.

Linda Melvern, A People Betrayed: The Role of the West in Rwanda´s Genocide (Zrazený národ: Role Západu při rwandské genocidě) Zed, 272 str., 16.95 liber, září 2000, ISBN 1 85649 831 x

Jean de Dieu, 11, ležel s nohama u brady, koule masa a krve, výraz v jeho očích byl pohled odnikud … bez vidění, Marie-Ange, věk devět let, byla opřena o kmen stromu, nohy od sebe, byla pokryta výkaly, spermatem a krví … v ústech měla penis, useknutý mačetou, byl to penis jejího otce … nedaleko v příkopě se zahnívající vodou ležely čtyři rozsekané mrtvoly, jejich rodiče a starší bratři.

Takovéto scény - které zaznamenal pozorovatel u organizace Medecins sans Frontiers - byly ve Rwandě v dubnu a v květnu 1994 běžné. Extremisté z kmene Hutu zavraždili až milion lidí, většinou příslušníky kmene Tutsi, ale také umírněné příslušníky kmene Hutu, kteří byly považováni za "zrádce". Malá jednotka OSN pod velením generálmajora Romea Dallaira a odvážný kontingent Mezinárodního výboru Červeného kříže pod vedením Philippa Gaillarda byly svědky takovýchto scén znovu a znovu. Byla to jedna ze skutečných genocid moderní doby. Kromě arménských masakrů a holocaustu usmrtil Pol Pot asi dva miliony lidí v Kambodže a německá vláda Jihozápadní Afriky zabila začátkem dvacátého století devadesát procent příslušníků národa Herero. Součástí hrůzy Rwandy je to, že normálně považujeme genocidu za něco, co patří do doby, kterou jsme už opustili.

Gaillard, univerzitní odborník na středověk, říkal, že rwandská apokalypsa má předobraz v Breughelově díle a v souboru postav, které byly v Dantově Božské komedii poslány do pekla. Každý večer při večeři četl svým spolupracovníkům z Červeného kříže z Rimbaudovy básně Une Saison en Enfer, Období v pekle, doufal, že báseň bude uklidňovat jako modlitba. Zdůrazňoval, že je Rimbaud přítel, který tam s nimi sedí.

I když autorka nepodlehne v této vynikající, hutně a lakonicky napsané knize, kterou odmítlo vydat 20 britských nakladatelství a která dosud nebyla v Británii vůbec recenzována, pokušení kázat, Linda Melvernová je přesvědčena, že rwandská tragédie znamená rozklad nového mezinárodního pořádku, postaveného na porážce nacismu. Konvence o genocidě, zdůrazňuje autorka, byla první světovou smlouvou týkající se lidských práv, a pokud měla Organizace spojených národů nějaký cíl, bylo jím právě zabránit genocidě.

Melvernová zuří, že je konflikt mezi národy Tutsi a Hutu tak často považován za konflikt dvou kmenů. Oba národy hovoří týmž jazykem, mají tutéž kosmologii a jsou navzájem promíchány - ani jeden z nich nežije na žádném přesně ohraničeném území. Menšina, národ Tutsi - příslušníci národa Hutu tvoří alespoň 80 procent obyvatelstva Rwandy a Burundi - tvořila tradiční vládnoucí kastu, která z historických důvodů ovládala monarchii, armádu a politickou správu země. Avšak podobně jako v Severním Irsku, tyto kastovní rozdíly postupně nabyly kmenového významu natolik, že protagonisté začali být přesvědčeni, že se dokáží navzájem poznat na pohled - že jsou Tutsiové vyšší a hubenější. Proti celé této skupině existovalo historické nahromadění resentimentu.

Výraz "Tutsi" znamená "bohatý na dobytek", zatímco "Hutu" znamená "služebník". Resentimenty příslušníků národa Hutu jsou typickými resentimenty každé nízké třídy: hněv, pociťovaný vůči sociálním křivdám v minulosti, částečně ospravedlnitelné přesvědčení, že příslušníci národa Tutsi se chovají vůči příslušníkům národa Hutu arogantně a že přesvědčili své bývalé belgické koloniální pány, aby se chovali taky tak, a neurotická obava, že možná je skutečně národ Hutu podřadný.

Když se v roce 1962 staly Rwanda a Burundi nezávislými demokratickými státy, to, že Hutuové byli v přirozené většině, znamenalo, že nadvláda národa Tutsi nemůže pokračovat. Tutsiové zůstali u moci v Burundi a důsledkem byl v roce 1972 pokus o puč, o nějž se pokusili příslušníci národa Hutu. Během tohoto pokusu o puč bylo zmasakrováno 200 000 příslušníků národa Hutu - Tutsiové si pečlivě při masakrování vybírali lidi se vzděláním, kteří by v budoucnosti mohli ohrozit jejich postavení. Ani OSN ani Organizace africké jednoty k tomu neřekly nic.

Ve Rwandě vedla nadvláda národa Hutu k opakovaným pokusům Tutsiů zvrátit status quo, často s vnější pomocí, ve všech případech - v letech 1962, 1963, 1967, 1990 a 1993 - to vedlo k represím vůči Tutsiům. Genocida z roku 1994 byla prostě opakováním předchozího modelu, jen v daleko větším měřítku. Extremisté z národa Hutu se rozhodli skoncovat s "Inyenzi" (tutsiovskými šváby) jednou provždy.

Jak Melvernová ukazuje, genocida z roku 1994 byla podrobně předem naplánována. Byly vypracovány složité seznamy lidí, kteří měli být zmasakrováni, bylo zakoupeno předem půl milionu mačet a velký počet sekyr, kladiv a žiletek, stejně jako střelných zbraní. Nákupy byly zaplaceny z rozvojové pomoci ze Západu.

Belgie a Francie, což jsou obojí země se specializovanými znalostmi Rwandy, věděly, co se chystá. Belgie vydala zděšená varování. Už na jaře roku 1992 informoval belgický velvyslanec Johan Swinnen Brusel, že extremistický klan Hutu jménem Akazu "plánuje vyhladit národ Tutsi ve Rwandě … chce jednou provždy vyřešit etnický problém a zlikvidovat interní opozici v národě Hutu." Jeden z organizátorů genocidy, plukovník Theoneste Bagosota, se chlubil, že připravuje "apocalypse deux", "apokalypsu číslo dvě".

Francouzi se chovali hůř než Belgičani. Francie se za každou cenu chtěla stát v oblasti velkých jezer velmocí, a tak pomáhala masakrování při každé příležitosti. Popravčí čety z kmene Akazu dostaly od Francie vojenský výcvik; extremistům z kmene Hutu se dostávalo v Paříži vřelého přijetí a po celou dobu genocidy dodávala Francie národu Hutu nepřetržitě zbraně. Kdykoliv se Tutsiové dostatečně zorganizovali natolik, že mohli ohrozit moc národa Hutu, Francie pokaždé provedla na záchranu svých přátel diskrétní vojenskou intervenci. Francouzské jednotky, které dorazily do Rwandy ke konci masakrů v roce 1994, byly naprosto zmateny realitou jednoho milionu mrtvých Tutsiů - bylo jim řečeno, že mají zabránit masakrování národa Hutu národem Tutsi.

První prezident Burundi z kmene Hutu byl zavražděn v říjnu 1993, o den dříve, než do Rwandy přicestoval generál Dallaire, kanadský velitel Pomocné mise OSN (UNAMIR). V důsledku prezidentovy smrti bylo v rámci pomsty zmasakrováno v Burundi 50 000 lidí, a to přesvědčilo extremisty ve Rwandě, že je nutno jednat. Od této chvíle "visela genocida ve vzduchu", jak to řekl jeden pozorovatel.

Nakonec byli 5. dubna 1994 zavražděni jak nový prezident Burundi i prezident Rwandy, když bylo zničeno raketou země - vzduch jejich letadlo, jak se blížilo letišti v Kigali. V následujícím politickém vakuu si nikdo nebyl jist, kdo vydává rozkazy - přesně to byla situace, kterou vražedné hnutí Interahamwe potřebovalo.

Scény, které Melvernová pak popisuje - masové popravování mačetami, kdy se nejprve usekávaly končetiny před udělením poslední, smrtící rány, rozsáhlé vraždění v kostelích, kam lidé prchali se schovat, matky, které byly nuceny pohřbívat své děti zaživa - jsou strašlivé.

Je ironické, že ve Rwandě nebylo po celou dobu vraždění více než 15 reportérů - i když tou dobou více než 2500 novinářů oslavovalo zrod nové demokracie v Jihoafrické republice nedaleko na jih.

Melvernová je přesvědčena, že Západ nese obrovské břemeno viny. Když přirovnal český velvyslanec v Radě bezpečnosti to, co se dělo ve Rwandě, k holocaustu, vzali ho stranou britští a američtí diplomaté a vysvětlili mu, že v žádném případě už nikdy znovu nesmí užít tak pobuřujícího jazyka: věci to "nepomáhá".

Když se pomalu začínaly dostávat na Západ informace o rozsáhlém masakrování, šéf amerických Republikánů Bob Dole byl interviewován televizní společností CBS. "Nemyslím, že bychom tam měli nějaký národní zájem," řekl. "Doufám, že se do toho nezapleteme. … Američané se toho nebudou účastnit. Co se mě týče, více se ke Rwandě nechci vyjadřovat."

Melvernová vidí Rwandu jako "skandál, který definoval podstatu Clintonova prezidentského období". Líčí s pohrdáním, jak Clinton předstíral, že má o věc humanitární zájem, když se popravčí čety z národa Hutu přesunuly do uprchlických táborů v Zairské republice. Náhle vznikla nekonečná americká sympatie pro uprchlíky a jakmile bylo milion mrtvol zlikvidováno, Clinton dokonce nabídl prázdnou rétoriku. "Mezinárodní společenství … musí převzít svůj podíl odpovědnosti. Nereagovali jsme dost rychle poté, co vraždění začalo. Nenazvali jsme okamžitě tyto zločiny pravým jménem, genocidou. Už nikdy znovu se nesmíme ostýchat tváří v tvář důkazům."

Zvykli jsme si na divadlo clintonovských politiků, kteří jezdí po světě a rétoricky se omlouvají za otroctví, či za to, co kdo udělal Maorům, americkým Indiánům nebo australským domorodcům. Je to politika vzdálené katarze: zaujmete vysoce morální stanovisko tím, že projevíte údajnou pokoru a pokání ohledně zločinů, které jste vy sám nespáchal, jde o události, které byly bezpečně uzavřeny už před tím, než jste se narodili.

Pozoruhodné na Clintonově omluvě za Rwandu bylo, že tam se odehrála genocida Clintonovi přímo před nosem. Jenže za omluvu nezaplatil nic: Rwanda byla daleko, nikdo o ní nic nevěděl, byla to jenom Afrika, nikdo ho ve skutečnosti z nečinnosti neobviňoval a on to dobře věděl.

Melvernová je rozhodnuta, že by to Clintonovi nemělo projít: on i jeho poradci věděli přesně, co se děje, ale rozhodli se předstírat nevědomost do té doby, až masakrování skončí. Clinton byl ztraumatizován selháním americké mise do Somálska v roce 1992. Tehdy byly americké jednotky umístěny pod velení OSN - Madeleine Albrightová to oslavovala jako "bezprecedentní podnik, jehož cílem není nic jiného než obnovení celé země". Výsledkem bylo, že bylo usmrceno 18 amerických vojáků a jejich mrtvoly byly taženy ulicemi města Mogadishu, další američtí vojáci se dostali do pasti a byli zraněni, zachránila je až malajská a turecká vojska v pákistánských tancích. Bylo to neobyčejné zostuzení. Clinton okamžitě odvolal veškeré americké jednotky. Posléze už nikdy nechtěl nic slyšet o žádné krizi v Africe, pro niž by bylo zapotřebí amerických pozemních jednotek.

Avšak daleko ostudnější než cokoliv, co pro Rwandu udělal nebo neudělal Clinton, bylo, co udělal Mitterrand. Není překvapující, že jeho syn, Jean-Christophe Mitterrand, který byl odpovědný za francouzskou vládní politiku vůči Africe, byl nyní obžalován, že osobně vydělal jmění na tom, že posílal neustále do Rwandy zbraně. Avšak způsoby Mitterranda a jeho synů nebyly ničím novým. Politika Francie vůči Africe byla vždy majetkem kabaly, která působila ze zadních dveří Elysejského paláce - takto ji řídil za de Gaulla a za Pompidoua Jacques Foccart - volně organizoval podle své nálady puče v různých zemích Afriky, případně vojenské intervence. Giscard Foccarta vyhodil, ale sám jednal dál stejně úskočně a stejnými postranními cestičkami. Pokračoval v systému vojenských intervencí. Afrika byla jeho rezervací: jezdil tam střílet lvy a slony a skončil s diamanty od Bokassy.

Francie realizovala - a absolutně využila - klíčové skutečnosti moderní Afriky, že se totiž tamějším národním elitám nepodařilo vybudovat moderní stát a většinou usilují jen o to, dostat své peníze do zahraničí a vychovat své děti v Paříži, v Ženevě nebo v New Yorku. Ve světě rozkládajících se afrických států poslat tam či onam zásilku zbraní, dvě stě dobře vycvičených žoldnéřů, nebo milion dolarů na podporu toho či onoho politika - to všechno dokázalo vytvořit výhodnou situaci na územích bohatých na zlato, diamanty či uran. Je to absurdně levné.

Každý ví, že gaullistické prezidentské kampaně ve Francii dostávají už déle než třicet let obrovské finanční dary z Gabonu, z Pobřeží slonoviny a ze dvou států Kongo (z Kinshasy a z Brazaville). Bezpochyby to bude stejné i v roce 2002 - a proto přijímá Chirac Roberta Mugabeho v Elysejském paláci s takovou nádherou, ví totiž, že 14 000 Mugabeho vojáků ze Zimbabwe v Kongu ho činí v tamějších podmínkách čelným hráčem. Francie ovšem nemá monopol na hraní si na Machiavelliho v Africe: Herman Cohen, Clintonův náměstek ministryně zahraničí pro Afriku, který byl v roce 1994 tak zaneprázdněn, má nyní multimilionový kontrakt na to, aby vytvářel po světě pro Mugabeho "pozitivní obraz". Cohen má také kontrakty na reklamu pro Mobuta, vládce Zairské republiky, pro Omara Bona, vládce Gabonu (jeho vláda, jak o tom svědčí zprávy amerického ministerstva zahraničních věcí, běžně používá mučení) a pro Charlese Taylora z Libérie - který má rozsáhlé zkušenosti z používání dětských vojáků a z usekávání rukou, nohou, uší a rtů.

Ale - a tady se názorově odlišuji od Melvernové - důvodem, proč si mohou pochybní outsideři tak lehce zahrávat s africkými životy, jsou africké elity. A navzdory snahám Malvernové dát vinu Západu, Rwanda byla africkou tragedií, nejen ve zjevném smyslu, že byla genocida naplánována a vykonána Afričany, ale také proto, že Organizace africké jednoty ani jednotliví vedoucí představitelé afrických zemí neučinili vůbec nic pro to, aby tomu zabránili. Ještě hůře, ani tu genocidu veřejně neodsoudili, stejně tak jako Organizace africké jednoty ani slovem nekritizovala zvěrstva Bokassy a Idiho Amina - a v současnosti mlčí o diktátorské praxi Roberta Mugabeho.

Je signifikantní, že tytéž africké elity zastávají nyní významná postavení v množství nejrůznějších mezinárodních institucí, počínaje OSN. Je to nevyhnutelné - je to otázka prostých počtů. OSN má v současnosti 189 členských zemí. Organizace africké jednoty má 50 členských zemí. Potřebujete-li se nechat zvolit šéfem nějaké mezinárodní organizace, musíte sehnat minimum 95 hlasů. Poohlédnete se po světě - zvolíte-li si Afriku, máte najednou polovinu hlasů. Je to nesmysl, je to travestie - Indie a Čína mají každá větší počet obyvatel než Afrika, ale ty mají každá jen jeden hlas - a Afrika má 50.

Jestliže například jste Sepp Blatter a chcete se stát šéfem organizace Fifa, řeknete: finálové soutěže světového poháru ve fotbale se musejí hrát v Africe. Nevšímejte si toho, že v Africe pravidelně dochází k hromadným neštěstím na fotbalových stadionech, že většina afrických fotbalových mužstev se do finále nedostane, že si diváci nebudou moci dovolit vstupenky, že ty země nemají potřebnou infrastrukturu, a tak dále. Avšak v důsledku extremní balkanizace má Afrika hlasy. Tatáž anomálie platí, chcete-li se stát šéfem čehokoliv, od Mezinárodního olympijského výboru až po Světovou zdravotnickou organizaci. Musíte se ucházet o přízeň u africké elity a pak, když se vám nepodaří zorganizovat v Africe světový fotbalový pohár či olympijské hry, vyjádříte své hluboké zklamání. Může za to ostatní svět, zejména Západ.

A toto přesně se stalo s OSN a s Rwandou. Boutros Boutros-Ghálí, egyptský ministr zahraničních věcí, byl v listopadu 1991 zvolen generálním tajemníkem OSN v listopadu 1991 zejména proto, že agitoval ve své věci po celé Africe a využíval k tomu chytře "speciální fond pro spolupráci s Afrikou", který vytvořil, když byl na ministerstvu zahraničních věcí v Káhiře. Kromě toho studoval v Paříži a byl blízkým Mitterrandovým přítelem, a ten ho považoval za "svého" generálního tajemníka.

Boutros-Ghálí neustále zdůrazňoval, jak je důležité, že se stal prvním Afričanem v čele OSN ("Afrika je matkou nás všech a Egypt je nejstarší dcera Afriky. Proto jsem Afriku vždycky miloval a snažil jsem se po celý život jí velmi pomáhat.") Je pravda, že silně lobboval, aby byly do Rwandy vyslány mezinárodní jednotky. Přesto byl však nejnevhodnější možnou osobou v čele této krize. V roce 1994 mu bylo 71 let, především se zajímal o své ego, vystupoval konfrontačně a měl nezdravé styky s extremisty z kmene Hutu.

Sám vlastnoručně zrušil tradiční zákaz Egypta na prodej zbraní do Rwandy a byl odpovědný za to, že poskytl Hutuům velký počet zbraní, které byly pak použity při genocidě. Kromě toho dobře věděl, co dělá: navštěvoval Rwandu od roku 1983 a byl si přesně vědom toho, že dodává zápalky pro sud prachu.

Boutros-Ghálí si pak vybral pro funkci zvláštního představitele Jacquese-Rogera Booh-Booh, dalšího frankofonního Afričana a osobního kamaráda. Bezpochyby to schválil i Mitterrand. Booh-Booh byl bývalý ministr zahraničí z Kamerunu, otevřeně byl pro-Hutu a energicky se snažil dostat do vlády nejextremnější příslušníky národa Hutu. Dlouho poté, co bylo zjevné, že existuje nebezpečí genocidy, se snažil Booh-Booh záležitost optimisticky zakrývat. Poskytl zástěrku přípravám pro genocidu.

A v klíčovém postavení byl ještě třetí Afričan: Kofi Annan, náměstek generálního tajemníka OSN a šéf oddělení OSN pro mírové operace. Když Dallaire poslal Annanovi dálnopis, že se budují tajná skladiště zbraní, Annan rychle zakázal jednotkám OSN provádět veškeré inspekce. Jestliže potřebovali Hutuové spojence mezi vrcholnými představiteli OSN, aby jim pomohli zorganizovat optimálně svou genocidu, lepší spojence než Boutros-Ghálí, Booh-Booh a Annan by nenašli. A ke všemu ještě, od ledna 1994 měli rwandští vrazi v Radě bezpečnosti svého vlastního zástupce, který je předem varoval, co zamýšlí udělat OSN.

Jen několik hodin předtím, než začalo ve Rwandě masakrování - a navzdory jasnému varování, co se chystá - přednesl Boutros-Ghálí Radě bezpečnosti optimistickou zprávu, že prý všechny strany "jsou i nadále angažovány v mírovém procesu". Poté, když dokázalo milion vražd, že neměl pravdu, Boutros-Ghálí se vymluvil, že hodně cestoval a neměl dostatečné informace o Rwandě. Vzhledem k tomu, že byl generálním tajemníkem OSN, bylo to vlastně přiznání, že nevykonával řádně svou funkci. Když začala přílivová vlna vraždění, odmítl přerušit svou cestu po Evropě a zabývat se situací a nedovolil žádnou změnu v postavení malých jednotek OSN ve Rwandě, že prý si není jist, co se děje.

Boutrosu-Ghálímu se hlavně líbilo být pořád čestným hostem na diplomatických recepcích, proto neustále jezdil po světě. Když byl kritizován, že pořád není v úřadě, hájil se, že dokáže řešit krize telefonem a faxem, ale když se po něm chtělo nějaké rozhodnutí, buď tvrdil, že potřebuje další informace, anebo navrhl něco zcela nevhodného, například že by jednotky OSN měly v reakci na vraždění Rwandu opustit.

Pro činitele jeho úřadu byly Boutrosovy neustálé absence fatálním handicapem už při řešení krize v Bosně, ale jeho opakované odmítání přerušit své třítýdenní cestování po recepcích zatímco pokračovalo vraždění Tutsiů - a zatímco malé jednotky OSN ve Rwandě, za něž byl Boutros-Ghálí odpovědný, utrpěly vážné ztráty - bylo kriminální samolibostí.

Jak se počet zavražděných osob zvyšoval a nigerijský velvyslanec u OSN se ptal v zoufalství, jestli "Afrika spadla z mapy morálního znepokojení", Boutros Ghálí se ani nevrátil na klíčová zasedání Rady bezpečnosti. Kromě toho, jednotky OSN ve Rwandě byly špatně vyzbrojené, neměly dostatečný výcvik, bylo jich málo a neměly schopnost zjišťovat informace. Boutros-Ghálí také nadále produkoval zpožděné a zavádějící zprávy Radě bezpečnosti OSN, které byly tak daleko od skutečnosti, že to byl obrovský skandál.

Kofi Annan nebyl o moc lepší. Když dostal 11. ledna Dallairův dálnopis, který - tři měsíce předem - varoval jasně, jaké hrůzy se chystají, Annan ho nepředal ani Radě bezpečnosti, ani Boutrosu-Ghálímu. Nebyl pro to nepředání žádný důvod: prostě neudělal řádně svou práci a právem ho posléze zpráva OSN kritizovala. Výsledkem bylo, že po dobu prvního měsíce vraždění nejednala Rada bezpečnosti podrobně o rwandské genocidě.

Nakonec, když si Boutros Ghálí uvědomil hrůznost toho, co se stalo, rychle se vrátil ze své cesty po Evropě a pokusil se svrhnout vinu na Spojené státy a na Radu bezpečnosti, což vyvolalo ostré konflikty s Madeleine Albrightovou, která se netajila tím, že jím pohrdá. Delegace Bushovy vlády se zdržela hlasování při jeho volbě generálním tajemníkem a Clinton se rozhodl, že bude vetovat jeho úsilí být zvolen generálním tajemníkem na další období. Přirozeně, to bylo prezentováno jako další důkazy toho, jak ostudně se chovají Spojené státy vůči Africe a Paříž rychle udělala Boutrose Ghálího šéfem své asociace francouzsky-mluvících států - la Francofonie. Nyní je šéfem zvláštního panelu UNESCO pro budování demokracie.

Melvernová se staví jasně kriticky vůči neochotě Spojených států vysílat vojáky do zahraničí a s nesouhlasem cituje postoj Colina Powella vůči armádě OSN: "Pokud budu předsedou spojených armádních štábů, nedám svůj souhlas k vyslání amerických mužů a žen do neznámé války v neznámé zemi v neznámé věci pod neznámým velitelem po neznámé trvání." Amerika, samozřejmě, nevyšle vojska ani pod vlastním velením, pokud se tomu může vyhnout. To je poučení z Kosova. Co se týče velení OSN, je postavení Spojených států pochopitelnější. Svěřila by ochotně nějaká matka, která ví, co dělá, život svého syna takovému chaotickému velení, jaké se zdá být pro OSN typické? I když Británie a Spojené státy nehovoří o tom, proč ignorují OSN a spoléhají stále více na NATO při akcích vůči Iráku nebo Kosovu - Británie odmítla vyslat svá vojska do Sierra Leone pod velením OSN - je jasné, že alespoň anglosaské země ztratily veškerou svou důvěru v OSN - a mají pro to dobré důvody.

Co si má člověk myslet o organizaci, která odměnila Kofi Annana za jeho ostudnou roli při masakru ve Rwandě tím, že ho jmenovala generálním tajemníkem OSN? Anebo - ať už si myslíte cokoliv o Georgi Bushovi Jr - co si myslet o OSN, organizaci, která hlasováním odstraní Spojené státy ze své komise pro lidská práva a nahradí je Súdánem, navzdory tomu, že súdánská vláda usmrtila dva miliony svých občanů, je podezřívána z financování terorismu a připouští otroctví? Organizace spojených národů se začala podobat polorozpadlému třetímu světu - je zkorumpovaná, neefektivní a je věčně zadlužená.

Po vraždě několika duchovních povstalci vyhrožují arcibiskupovi

2004-01-06T00:00:00.000+01:00

Compass - 6. 1. 2004

Burundští bojovníci popírají účast na vraždě papežova vyslance

DAKAR, Senegal, 6. ledna 2004 – Příslušníci protivládních povstaleckých oddílů v Burundi vyzvali římskokatolického biskupa Simona Ntamwanu, aby do 30 dní opustil zemi, nebo ponese riziko následků.
Výhrůžka zabitím přišla několik dní poté, co Ntamwana obvinil jednotky Sil Národního osvobození (FNL) z vraždy vatikánského vyslance monsignora Michaela Courtneye. Courtney byl přepaden a zavražděn 29. prosince ve vesnici Shanga poblíž města Minago, 50 kilometrů jižně od hlavního města Bujumbura, když se vracel z pohřbu kněze ve zřetelně označeném diplomatickém vozidle.
„Jsme si vědomi, že se jedná o závažnou hrozbu, arcibiskup však nemůže opustit zemi,“ prohlásil Gabriel Baregensabe, generální tajemník burundské Katolické biskupské konference. V této malé středoafrické zemi již bylo vysoce postaveným představitelům katolické církve vyhrožováno několikrát, ale podle Baregensaba se jedná o první případ, který se dostal na veřejnost.
„Podobné výhrůžky nepřinutí biskupy utíkat. Musíme zůstávat na pozoru a současně jasně prohlásit, že toto není způsob, kterým by bylo možné v naší zemi nastolit mír,“ uvedl Baregensabe v telefonickém rozhovoru pro agenturu Compass.
FNL odmítla jakoukoli odpovědnost za smrt monsignora Courtneye, který byl pohřben 3. ledna v rodném Irsku. Ve zprávě Integrated Regional Information Networks (IRIN) vydané OSN byl citován mluvčí FNL, Pasteur Habimana, který prohlásil, že jeho hnutí nemá žádné výhrady vůči katolické církvi. „Máme výhrady jen vůči samotnému Ntamwanovi, neboť nás obvinil bez jediného důkazu, namísto aby počkal na vyšetřování,“ prohlásil Habiman.
„Podobné výhrůžky nepřinutí biskupy utíkat. Musíme zůstávat na pozoru a současně jasně prohlásit, že toto není způsob, kterým by bylo možné v naší zemi nastolit mír.“
Baregensabe uvedl, že Ntamwanův předchůdce (arcibiskup Joachim Ruhuna z Gitega) byl zavražděn v roce 1996 za okolností podobných přepadení, při kterém přišel o život osmapadesátiletý papežský nuncius Courtney.
Monsignore Courtney zemřel na operačním stole v nemocnici v Bujumbura, poté co jej ostřelovač z nedalekého kopce zasáhl do hlavy nad pravým uchem, do hrudníku a do nohy.
Burundský prezident Domitien Ndayizeye vyjádřil soustrast osiřelé rodině a celé katolické komunitě a obvinil z vraždy FNL/Palipehutu Agathona Rwasy – jedinou povstaleckou skupinu, která se odmítla zapojit do mírového procesu v Burundi.
Mezitím FNL/Palipehutu z útoku obvinil také biskup Bernard Bududira z jižní provincie Bururi. „Není pochyb o tom, že se jedná o práci FNL,“ uvedl Bududira pro Rádio Burundi a dodal: „V sobotu a neděli (povstalci) napadli Minago, a obdrželi jsme zprávy od místních obyvatel, kteří byli vyzváni k opuštění oblasti, protože tam budou povstalci v těchto dnech operovat.“
Všechny strany konfliktu dobře znaly monsignora Courtneye jako zkušeného mírového vyjednavače. Příslušníci etnické skupiny Hutuů bojovali proti menšinovým Tutsiům od roku 1993. Tutsiové získali v zemi s téměř 7 miliony obyvatel vojenskou a politickou převahu. Generální tajemník OSN Kofi Annan prostřednictvím svého mluvčího ocenil „pokojný a účinný způsob, kterým monsignore napomáhal mírovému procesu v Burundi“.
„Monsignore Courtney byl mužem, který usiloval o mír každým,“ prohlásil Baregansabe, „včetně FNL – prostřednictvím velmi obezřetné diplomacie – a zemřel jako mučedník.“
Bezprostředně po vraždě a otevřených výhrůžkách arcibiskupovi církev „zdvojnásobí své úsilí o dosažení pokoje,“ dodal Baregensabe a poznamenal, že mezi členy katolické církve a FNL existují kontakty. „Křesťané v Burundi říkají své ‚ne‘ veškerému násilí podobného charakteru.“
Michael Courtney se narodil v roce 1945 v Nenagh, hrabství Tipperary. Do kněžského stavu byl ordinován ve 23 letech a do diplomatických služeb Svatého stolce vstoupil v roce 1980. Sloužil postupně v Jižní Africe, Senegalu, Indii, Jugoslávii, na Kubě a v Egyptě. V roce 1995 byl jmenován zvláštním vyslancem Svatého stolce do Rady Evropy ve francouzském Štrasburku a v roce 2000 ho Jan Pavel II. jmenoval apoštolským nunciem v Burundi. Monsignore Courtney měl v dohledné době Burundi opustit a začít působit na Kubě.
Týden po smrti monsignora Courtneye se FNL rozhodla ukončit svůj bojkot mírového procesu v zemi a zahájit mírové rozhovory s prezidentem. Během občanské války, která již deset let výrazně přispívá k destabilizaci celého regionu, přišlo podle odhadů o život 300 000 lidí.

V Burundi byl včera zastřelen nuncius

2003-12-30T12:11:00.000+01:00

Daniel Herman - 30.12.2003

Bujumbura (Burundi)/KNA: Arcibiskup Michael Aidan Courtney (58), apoštolský nuncius v Burundi, byl v pondělí 29.12. těžce zraněn v burundském Minagu. Po převozu do nemocnice v hlavním městě Bujumbura následkům zranění podlehl. Podle ošetřujících lékařů byla důvodem arcibiskupovy smrti vážná zranění způsobená střelnou zbraní.
Mons. Michael Aidan Courtney pocházel z Irska a ve funkci vatikánského velvyslance působil ve východoafrickém Burundi od listopadu 2000.

See more information in English:

Burundi: Apostolic Nuncio killed

Burundi: A Call to Healing and Reconciliation

EU Presidency declaration on the killing of the Archbishop Michael Courtney in Burundi

V Burundi byl zabit papežský nuncius

2003-12-30T00:00:00.000+01:00

Mf Dnes - 30.12.2003

Bujumbura - V Burundi včera přišel o život papežský nuncius Michael Courtney. Představitel Vatikánu podlehl zraněním, která utrpěl při útoku připisovaném hutuským povstalcům. Takový čin, namířený proti vyslanci papeže, nebyl podle nejmenovaného církevního představitele citovaného agenturou AFP spáchán ani za druhé světové války. Courtney, který je irského původu, působil v Burundi od roku 2000.

Burundská armáda přiznala zabití 173 osob počátkem září

2002-09-19T09:47:00.001+01:00

ČTK - 19.9.2002

BUJUMBURA - Burundská armáda přiznala, že 9. září zabila v provincii Gitenga ve středním Burundi 173 osob, z toho většinu civilistů. Oznámil to její mluvčí agentuře AFP. "Šlo o lidi, kteří patřili k protivládním povstalcům," řekl mluvčí vojáků Augustin Nzabampema.

Dne 17. září požadoval vyšetření masakru u obce Itaba asi 130 kilometrů východně od hlavního města předseda výboru pro lidská práva burundského Národního shromáždění Léonidas Ntibayazi. Mluvil přitom o 183 obětech, z toho většinou z řad civilistů. Pachatele zločinu však neoznačil. Občanská válka, která v Burundi začala v roce 1993 vraždou prvního demokraticky zvoleného prezidenta země Melchiora Ndadaye z řad Hutuů, si dosud vyžádala více než 200 000 obětí. Stojí v ní proti sobě převážně hutuští povstalci a menšinoví Tutsiové, kteří dlouhá léta zastávají klíčové posty ve vládě a dominují i armádě.

V listopadu 2001 nastoupila k moci přechodná vláda, jež rovnou měrou dělí křesla mezi Hutuy a Tutsie, boje však nadále pokračují.

Odkazy:

No justice for victims of the Itaba massacre (Human Rights Watch)

Escalating Violence Demands Attention (Human Rights Watch)

Civilians Pay the Price of Faltering Peace Process (Human Rights Watch)

EU Presidency declaration on Burundi (Declaration by the Presidency on behalf of the European Union on the judicial follow-up to the Itaba massacre in Burundi, 6.3.2003)

Nuncio shocked by international silence after Burundi massacre

Únos biskupa v Burundi

2002-05-20T12:00:00.000+01:00

Tisk.Cirkev.cz - 20.5.2002

Římskokatolický biskup Joseph Nduhirubusa z východoafrické země Burundi byl společně se svým řidičem unesen při zpáteční cestě z jednání ve Rwandě.Bujumbura (

Burundi)/KAI: Římskokatolický biskup diecéze Ruyigi ve státě Burundi - Joseph Nduhirubusa a jeho šofér byli uneseni nedaleko města Bukeye na východě této východoafrické země.Úřady prozatím nemají žádné informace o osudu biskupa, který se vracel z hlavního města sousední Rwandy Kigali, kde se uskutečnilo setkání biskupů Rwandy, Burundi a Demokratické republiky Kongo.
Po desetiletí sužovaly Burundi etnické třenice mezi většinovými Hutuy a menšinovými Tutsii, kteří prakticky nepřetržitě od dosažení nezávislosti země v roce 1962 kontrolovali vládu a armádu. Spory vyústily v říjnu 1993 v občanskou válku poté, co byl první demokraticky zvolený burundský prezident z řad Hutuů zavražděn tutsijskými výsadkáři. V bojích mezi hutuskými povstalci a tutsijskou armádou od té doby zemřelo přes 200.000 lidí, převážně civilistů. Přes půl milionu Hutuů uprchlo do sousední Tanzánie a téměř stejný počet Tutsiů se stal vnitřními uprchlíky.V srpnu 2000 byla podepsána dohoda o dělení moci a koncem roku 2001 v čele státu stanula přechodná vláda s rovnoměrným zastoupením Hutuů a Tutsiů. Dvě hlavní hutuské povstalecké skupiny se však na řízení země odmítají podílet a v bojích nadále pokračují.

Šedesát mrtvých při bojích v Burundi

2002-03-22T00:00:00.000+01:00

Mf Dnes - 22.03.2002

Bujumbura - Více než 60 obětí si za poslední tři dny vyžádaly boje mezi burundskými vládními a povstaleckými vojsky nedaleko metropole Bujumbury. Střety mezi armádou a hutuskými povstalci nedaleko Bujumbury vyhnaly 15 000 lidí ze svých domovů. Občanská válka, která v Burundi začala v roce 1993, si dosud vyžádala více než 250 000 obětí. Stojí v ní proti sobě převážně hutuští povstalci a menšinoví Tutsiové, kteří jsou ve vládě společně s umírněnými Hutuy.

V Burundi unesli rebelové stovky školáků

2001-11-10T13:16:00.000+01:00

Mf Dnes - 10.11.2001

Bujumbura - Zhruba 250 až 300 žáků gymnázia unesli včera ráno hutuští povstalci z radikálního hnutí Síly na obranu demokracie (FDD) na severu Burundi. Stalo se tak pět dní po únosu první skupiny více než 50 školáků, kteří ještě nebyli osvobozeni. Místní úřady v městě Musema uvedly, že z gymnázia byli uneseni všichni studenti mužského pohlaví až na čtyři odvážlivce, kterým se podařilo uprchnout. Žáci byli pravděpodobně vybráni, aby sloužili jako vojáci. Vlna násilností se v Burundi vystupňovala v posledních dnech po nástupu prozatímní vlády s rovnoměrným zastoupením dvou hlavních burundských etnik - Hutuů a Tutsiů. Její sestavení považují pozorovatelé za novou šanci k ukončení osmileté občanské války v zemi.

Burundská armáda školáky osvobodila

2001-11-07T00:01:00.000+01:00

iDnes.cz - 7. 11. 2001

Osmapadesát školáků a jejich učitelé, které v úterý unesli hutuští povstalci ze základní školy na východě Burundi, jsou volní. Osvobodila je burundská armáda. Naděje, že po nástupu nové vlády v zemi skončí osmiletá občanská válka, která si vyžádala na 200 tisíc obětí, se nicméně snižují. Necelý týden po inauguraci nové vlády rovnoměrně složené ze dvou hlavních burundských etnik - Hutuú a Tutsiú - se země opět zmítá v násilí.ODKAZY- související odkazy
"Dozvěděli jsme se, že se děti a učitelé vrátili po rychlé akci armády, která útočníky obklíčila," řekl mluvčí armády novinářům.
Podle původních údajů bylo unesených obětí 80.
Škola, odkud rebelové děti unesli, leží ve městě Kirambi v převážně hutuské provincii Ruyigi asi 100 kilometrů od metropole Bujumbury.
Už v neděli, pouhé tři dny po nástupu nové vlády, hutuští ozbrojenci zaútočili na tři automobily poblíž městečka Bweru asi 300 kilometrů jihovýchodně od Bujumbury a zastřelili jedenáct lidí.
Naděje se upínají k nové vláděMinulý čtvrtek byla v zemi inaugurována nová prozatímní vláda, složená z Hutuú a Tutsiú. Hlavním úkolem této vlády vedené prezidentem Pierrem Buyoyou je uvést do praxe dohodu o rozdělení moci v zemi. Cílem je ukončit konflikt mezi hutuskými povstalci a převážně tutsijskou armádou, který vypukl v říjnu 1993. Od té doby v bojích zahynulo přes 200 tisíc lidí, převážně civilistů.
Dohoda, kterou v srpnu loňského roku přijala vláda prezidenta Buyoyi, Národní shromáždění a sedmnáct politických stran, vyzývá především k vytvoření etnicky vyrovnané armády. Povstalci se ale tehdy k mírovému procesu odmítli připojit a prohlásili, že jejich ozbrojený boj bude pokračovat.
Hlavním problémem, se kterým se Burundi musí vyrovnat, je hluboká nedůvěra mezi kmeny Hutuů a Tutsiů. Ačkoli Tutsiové jsou v zemi menšinou, v podstatě po celou dobu od získání nezávislosti na Belgii v roce 1962 v Burundi vládli.
Etnicky motivované boje se v tomto malém africkém státě periodicky opakují posledních čtyřicet let a dostaly se do bludného kruhu mocenských bojů, útoků a protiútoků.

Odkazy:

HUMAN RIGHTS WATCH Burundi: Children Abducted for Military

Mandela and U.N. Should Act to Free Child Soldiers

Burundi : enlèvement d'enfants pour des actions militaires

JRS 15-11-2001 Burundi: intensified violence despite new government

Válka se stala v Burundi součástí života

2000-09-02T15:56:00.000+01:00

BBC Czech - 2. září 2000

Připravil Zdeněk Červenka

V Africe v uplynulém týdnu horečnatě jednali zástupci dvou znepřátelených kmenů z Burundi. Sedm let už tam spolu válčí povstalci Hutuové a vládnoucí menšinoví Tutsiové. Po napjatých jednáních, která vedl bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela a za přítomnosti amerického prezidenta Billa Clintona byla nakonec přece jen - v severotanzánském městě Arusha - podepsána mírová dohoda. Dokument vyzývá k tříletému vzájemnému neútočení a během této doby se mají v Burundi konat demokratické volby.

Náš spolupracovník Zdeněk Červenka měl jedinečnou příležitost právě tento týden dění v Burundi sledovat a v následujícím příspěvku vysvětluje, jak se mnohaletá kmenová nenávist mísí s jedinečnými projevy místní kultury.

Burundi je sice rozlohou menší než Morava, ale má skoro 6 milionu obyvatel. Spolu se sousední Rwandou patří k nejlidnatějším zemím v Africe. Tropickými dešti bohatě zalévaná země budí dojem obrovské zahrady - to proto, ze prakticky každá píď země je obdělávána, aby rodila všemožné druhy obilí, ale i zeleniny a ovoce. Květiny se odsud vyvážejí do Evropy. Pateří burundske ekonomiky jsou rozsáhlé plantáže čaje a kávy.

Zemi obývají dvě etnické skupiny - Tutsiové, kteří tvoří asi 14 procent obyvatel a Hutuové, kterých je přes 85 procent. Hutuové s Tutsii tvoří jediný národ, oba kmeny mluví stejnou řečí, zvanou kirundi, jsou stejného naboženství, většinou katolíci, mají stejný životni styl a až do roky 1993 žili v sousedské harmonii.

Konec harmonického soužití

Znám mnoho smíšených manželství a mohu potvrdit, že nezasvěcený "outsider" ani není schopen Hutua od Tutsie rozeznat. Jejich kmenová nenávist pochází z dob belgické koloniální vlády. Belgičané pokládali vysoké štíhlé Tutsie s ušlechtilými, aristokratickými rysy za inteligentnejší než malé zavalité Hutuy a svěřili jim armádu, policii a správu země a tím i přístup ke skromným přírodním zdrojům. A příčinou konfliktu, který mezi oběma kmeny propukl, je pravě boj o tyto zdroje.

Armáda, kterou spolu s policii ovládají Tutsiové, se skoro denně střetáva s hutuskými guerillami, kteří ze svých základen na druhé straně hranic v Tanzanii a Kongu přepadávají města a vesnice.

Navštívil jsem město Bujumburu, jehož předměstí jsou skoro každou noc dejištěm přestřelek. Mým průvodcem se stal George Nazimbama, veselý, kulaťoučký úredník ministerstva zahraničních věcí. Den po mém příjezdu mě pozval na večeři do svého skromného bungalowu, kde se vaří - tak jako v 90 procentech místních domácností - na dvoře, na ohništi s dřevěným uhlím. Představil mi svou ženu Julii a tři roztomilé děti od 3 do 7 let. Druhý den se neobjevil. Místo něho přišla jeho kolegyně Tereza. Řekla mi, ze George nepřišel do práce. Na otázku proč neodpověděla, pouze odvrátila hlavu.

Můj švédský přítel Tomas, který pracuje v Burundi pro švédskou agenturu pro pomoc rozvojovým zemím, pak zjistil, ze George byl v noci zastřelen při potyčce mezi policií a rebely. Burunďané o podobných tragediích mlčí - prostě se na ně snaží zapomenout. Ujišťují každého navštěvníka, že vše se v dobré obrátí a že brzy bude mír a konec násilí. Měl jsem však dojem, ze přesvědčuji sami sebe o něčem, čemu nevěří. Snaží se žít, jakoby válka neexistovala.

Nejistá budoucnost

Do vesnice Teza jsem přijel s malou skupinou skandinávských poslanců. Uvítal nás starosta, který uspořádal na naši počest improvizovaný koncert bicích nástrojů. Burundské bubny jsou posvatné hudební nástroje s dlouhou kulturní tradicí a jejich dunění nechybí na žádné slavnosti.

Po strhujícím rytmickém úvodu vstává jeden bubeník za druhým a sólove tančí uprostřed kruhu lemovaného vesničany, kteří tleskají jeho akrobatickým skokům. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem v Burundi spatřil tváře rozzářené radostí. Ta se ještě vystupňovala, když malý hošík, stěží sedmiletý, vzal jednomu bubeníkovy paličky a zdařile držel takt s kapelou. Pak buben odložil a zatančil sólo. Zahrnuli jsme ho obdivem a pozvali na Coca Colu.

Jmenuje se Jean, ve válce ztratil oba rodiče. O něj a jeho dva mladší bratry se stará dvanáctiletá sestra Maria. Dali jsme ji všechny peníze, které jsme našli v kapsách a styděli jsme se, ze jsme neměli víc. Když jsme odjížděli, Jean dlouho běžel za naším jeepem a mával. V jeepu bylo ticho. Nikdo nepromluvil - všichni mysleli na totéž - jakou má asi Jean budoucnost v zemi nekonečného, bratrovražedného boje?

Pygmejové v Burundi žijí na okraji společnosti

2000-08-29T00:00:00.001+01:00

Mf Dnes - 29.08.2000

G i t e g a, Burundi - Liberate Nicayeniová je jediná příslušnice pygmoidních Twůů v burundském parlamentě. Nejživější vzpomínkou jejího života je incident, při němž ji ve škole obklopili spolužáci, začali na ni křičet Batwa!, Batwa! a pobodali ji nožem. "Tehdy jsem pochopila, že nejsem jako ostatní," řekla novinářům agentury Reuters. I když od školní potyčky uplynulo 30 let, postavení burundských Twůů, kteří tvoří jedno procento šestimilionového národa, se moc nezměnilo. Kácením lesů přišli o původní prostředí, bez výjimky jsou chudí, bez pozemků a Burundi, kde armádu a vládu kontrolují menšinoví Tutsiové, ačkoli 80 procent obyvatel tvoří Hutuové, s nimi jedná jako s odpadem. "Twůové jsou vytlačováni ze společnosti, na univerzitě studují jenom dva a několik dalších slouží v armádě. Nikdo z nich není guvernérem, úředníkem, ba ani náčelníkem," říká Nicayeniová. Většina Twůů, kteří se vždy živili lovem a sběrem lesních plodů, žije dnes ve vesničkách na kopcích a jediným zdrojem obživy jsou pro ně nádoby, které vyrábějí z hlíny. Sehnat kupce je ale těžké. "Nikdo to nekupuje, už dva dny jsme nejedli," říká Jeanne d'Arc Nboneyenová z vesničky nedaleko místního střediska Gitega. Loni dala vláda některým vesnicím Twůů pozemky, ale z toho ne všechny byly vhodné pro zemědělství. "Pěstujeme na nich rok, ale sklidíme úrodu, která nám vystačí na tři měsíce," říká Johanka z Arku a ukazuje na malý banánovník na pustém poli. Z chatrčí z palmového listí a sena vykukují bosé děti, některé nahé, jiné v hadrech, visících z vyhublých tělíček. To vše umocňováno sousedy, kteří se jich štítí. "Za rok, co jsme tady, nás nepozval jediný soused na svatbu ani na pohřeb. Dnes jsme je požádali o zbytky jídla, ale odmítli. Jejich děti si nechodí hrát s našimi," stěžuje si Noella Ngirubusová. Podle historiků žili Pygmejové v Burundi stovky let předtím, než sem přišli zemědělci Hutuové a pastevci Tutsiové. Občanská válka mezi Tutsii ovládajícími armádu a hutuskými povstalci, jež vypukla v roce 1993, stála 200 000 životů. Twůové, z nichž většina žije v severním Burundi, podporovali Huty i Tutsie, takže pro obojí byli nepřáteli. V bojích umírali i Pygmejové, ale málokdo je schopen říct, zda jeho příbuzní odešli z tohoto světa rukou vojáků, či povstalců. Po zdlouhavých jednáních a odkladech byla včera večer podepsána mírová dohoda mezi Huty a Tutsii. Pět tutsijských politických stran však s dohodou nesouhlasí a tak budou i Pygmejové zřejmě nadále v sevření mezi oběma skupinami.

Romea a Julii po africku oddělila válka a džungle

1999-10-07T00:00:00.001+01:00

Mf Dnes - 7.10.1999

B u j u m b u r a, Burundi - Hamza Mbonimpa vždy věděl, co v životě chce - žít šťastně se svou ženou. Kvůli tomu však musel podstoupit strastiplnou pouť doprovázenou množstvím útrap, strachu, ale i odhodlání. Hamza pochází ze středoafrického státečku Burundi a patří k etnické skupině Hutuů. Před několika lety se zamiloval do Khadidje, dívky z kmene Tutsiů, a po dlouhém namlouvání se s ní oženil. Přesně před šesti lety však pro ně udeřila děsuplná doba, kdy jednotky Tutsiů zavraždily prvního hutského prezidenta a z Burundi se začala šířit etnická bouře, která vyvrcholila genocidou ve Rwandě. Khadidje jako Tutsijce hrozila ze strany hutských milicí, které se začaly mstít, smrt, a stala se proto zajatkyní ve vlastním domě. "Byla jsem doma, když jsem slyšela v sousedství střelbu, která se stále přibližovala," vypráví. "Ráno byly na ulicích všude kolem mrtvoly," dodává. Hamza si vzpomíná, jak zabijáci poprvé navštívili dům a pokusili se ho přimět, aby šel s jejich "hlídkami". "Řekl jsem, že nemohu jít, ale nelíbilo se jim to a pak řekli, že mám pod svou střechou tutsijskou ženu a bratrance. Tím začaly problémy," vysvětluje Hamza. Nejprve zabijáky uplatil, ale když se následující noci vrátili pro další peníze, věděl, že musí uprchnout. Příštím útočištěm afrického Romea a Julie byl dům Khadidjiných rodičů v malé muslimské osadě Buyenzi, kde Tutsiové a Hutuové žili pospolu bez větších problémů. Ale ani Buyenzi nebylo ušetřeno konfliktu. Bylo to v dubnu 1994 a sousední Hutuové z Rwandy masakrovali statisíce Tutsiů při genocidě, která šokovala svět. V Burundi menšina Tutsiů obnovovala "pořádek" tím nejbrutálnějším způsobem. S podporou armády táhly bandy Tutsiů ulicemi Buyenzi a bát se teď musel Hamza. Když ho Tutsiové napadli a málem ubili na ulici v Buyenzi, byla rodina, nyní již se čtyřmi dětmi, nucena opět prchat - přes hranici do konžského města Uvira. Avšak ani tam nedošli klidu a rozdělení se zdálo nevyhnutelné. Hamza zaplatil převozníkovi, aby vzal jeho ženu a děti přes jezero zpět do Burundi. Když Khadidja odplouvala, vyjednával ještě Hamza s těžce ozbrojenými tutsijskými milicionáři na břehu jezera. "Na lodi jsem byla přesvědčena, že ho zabijí - teprve později jsem se dověděla, že je naživu," říká Khadidja. "To byl můj nejhorší den," dodává. Hamza přežil jen proto, že ušel stovky kilometrů do tanzanského města Kigoma. Brzy našel práci jako taxikář. Khadidja vždy po několika měsících podnikala dlouhou a nebezpečnou cestu za ním z Bujumbury. V tomto roce se konečně opět mohli spojit, když se Hamza vrátil do Bujumbury. Město je v těchto dnech o něco klidnější a dvojice může pokojně žít v malé místnosti v domě Khadidjina otce.

Násilí v Burundi stále pokračuje

1998-01-03T00:00:00.001+01:00

Mf Dnes - 3.1.1998

B u j u m b u r a - Nejméně 284 obětí na životech si podle nejnovější bilance vyžádal čtvrteční útok hutských rebelů a příslušníků bývalých zairských vládních jednotek proti vesnici a vojenskému táboru u letiště v burundské metropoli Bujumbuře.