Kozy a opravy domů pro oběti války v Burundi

rozvojovka.cz - 17. 5. 2005
UNDP (Rozvojový program OSN) - Success Stories

„Když v roce 1993 vypukla válka, zůstala jsem s pěti dětmi sama a do roku 1994 jsme přežívali ze dne na den. Na konci naší strastiplné cesty jsme se dostali do tábora, kde jsme dostali příležitost využít programu UNDP, jehož cílem bylo navrátit uprchlíky do svých domovů. Naše komunita se společně podílela na opravě zniče­ných domů, do začátku jsme také dostali kozičku, díky níž jsme mohli začít i hospo­dařit,“ říká Marguerite z oblasti Ngozi, která byla jednou z těch, kterým válka vzala všechno kromě holého života. Burundská válka, která začala v říjnu 1993 zavraž­děním prezidenta tutsijskými ozbrojenými oddíly a nastolila tutsijskou vládu, měla změnit nerovnost, která vznikla po konci koloniální nadvlády, kdy 15% Hutuů vládlo zbylému obyvatelstvu. Místo toho nastalo období nejhorších válečných útrap. Masakry civilistů, znásilňování žen a dívek a účast dětí v ozbrojených střetech se staly noční můrou země zmítající se ve válečné vřavě.
V Burundi spolupracuje Rozvojový program OSN s místními orgány, zvláště s Mini­sterstvem pro reintegraci válečných uprchlíků. Program návratu uprchlíků je specifických projektem Rozvojového programu OSN, který se snaží získávat prostředky od mezinárodního společenství a realizovat opatření ve spolupráci s neziskovými organizacemi a místními strukturami. „Pokud zapojíme místní komu­nity do realizace projektů, máme jistotu, že výsledky naší práce budou mít dlouhodobý dopad. Sama komunita se bude snažit v projektu pokračovat i po našem odchodu,“ říká Gabby Bugaga, jeden z místních pracovníků, zapojených do realizace pomoci. Komunity se podílely například na sběru materiálů pro stavbu domů, na jejich výstavbě a tvorbě infrastruktury.
Prostřednictvím programu se tak podařilo začlenit místní obyvatele do procesu zlepšování poválečných životních podmínek a především jim bylo umožněno stát se soběstačnými a zodpovědnými za svou komunitu a její budoucnost. Marguerite k tomu dodává: „Nyní vlastním čtyři kozy a malé políčko s banánovými palmami, které je úrodné díky kozímu trusu. Banány pak prodávám, a mohu tak umožnit svým pěti dětem chodit do školy. Za to vše jsem velmi vděčná rozvojovému programu, bez něhož bychom se k normálnímu životu jen stěží vrátili.“
Odkazy: