Nansenova cena 2005 pro Marguerite Barankitsovou

UNHCR

Úvod

Důležitou součástí každoročních oslav Světového dne uprchlíků je slavnostní udílení Nansenovy ceny. Toto ocenění, původně známé jako Nansenova medaile, je po jmenováno po norském polárním badateli Fridtjofovi Nansenovi, jehož v roce 1921 jmenovala Liga národů, předchůdce OSN, prvním komisařem pro uprchlíky.Více informací o průkopníkovi ochrany uprchlíků Fridtjofovi Nansenovi najdete zde.
Cena, jejíž součástí je medaile a 100 000 dolarů, je každoročně udělována osobě nebo skupině lidí, kteří se významně zasloužili o pomoc uprchlíkům.
Mezi dřívější nositele této ceny patří mj. Eleanor Rooseveltová, španělský král Juan Carlos I., organizace Lékaři bez hranic, tanzanský prezident Mwalimu Julius Nyerere, Graça Michel či Luciano Pavarotti. V posledních letech byla cena udělena mj. kapitánovi a posádce norské lodi Tampa, kteří v srpnu 2001 zachránili v Indickém oceánu stovky uprchlíků, či ruské nevládní organizaci pracující s uprchlíky a vnitřně přesídlenými osobami.
Letošní laureátkou se stala africká humanitární pracovnice Marguerite Barankitsová.

Nansenova cena 2005 pro Marguerite Barankitsovou

Nansenova cena pro rok 2005 bude slavnostně předána humanitární pracovnici z Burundi Marguerite Barankitsové 22. června v Bruselu.
Laureátka letošní Nansenovy ceny, Marguerite Barankitseová, s několika z mnoha dětí, kterým pomohla prostřednictvím humanitární organizace Shalom Maison"Anděl z Burundi", jak bývá Marguerite Barankitsová nazývána, získala Nansenovu cenu za svou neúnavnou pomoc více než 10 000 dětem postiženým občanskou válkou v Burundi. Pomoc, ochranu, přátelství a naději na lepší budoucnost ale poskytla i dalším civilistům.
Burundská humanitární pracovnice a zakladatelka nevládní organizace Maison Shalom (Dům pokoje) přišla na myšlenku Maison Shalom během občanské války v Burundi v roce 1993. V té době učila na škole ve svém rodném městě Ruyigi na východě země. Dodnes si vybavuje strašný masakr, při kterém bylo onoho osudného října povražděno 72 tamních obyvatel.
"Po tom masakru se všichni snažili prchnout, ale nejdřív jsme museli pohřbít mrtvé," vypráví Maggie na hřbitově v Ruyigi. "Bylo jich moc a my měli strašný strach. Hledali jsme místo, které by nebylo příliš na očích. Tou dobou tu byl hustý les. Hrozně rychle jsme kopali a nakonec jsme všech těch 72 lidí, kteří tu byli toho dne povražděni, pohřbili do masového hrobu."
Celkem 25 dětí, které se jí podařilo zachránit, vzala pod svá křídla hned na začátku války. "Zprvu šlo o 25 dětí, jejichž rodiče byli zavražděni, po roce už těch dětí bylo 100, pak 500 a dnes je jich víc než 10 000. Tak jsem začala hledat půdu a jak jsem ji hledala, napadlo mě, proč rovnou nevyužít půdu mých rodičů."
T tak vznikl Maison Shalom, domov, v němž vyrůstají sirotci a opuštěné děti v rodinných skupinkách - v bezpečí, s možností vzdělání a s láskou. Dnes už Maggie s kolegy vede v Burundi celkem čtyři "dětské vesničky" a navíc jedno zařízení pro sirotky přímo v hlavním městě Bujumbuře.
Děti si osvojí základy hygieny, naučí se vést domácnost, jak si získat zaměstnání, vyučí se. V zařízení je k dispozici kino, veřejné koupaliště, kadeřnictví a v Ruyigi je i malý penzion.
Další projekty Maggie, jak si Marguerite Barankitsová nejraději nechává říkat, zaměřila na prevenci HIV/AIDS, rovněž se angažuje ve slučování rodin. Pomáhá dětem, které sloužily jako vojáci, dětem, které jsou HIV pozitivní, dětem-uprchlíkům ze Rwandy a Demokratické republiky Kongo.
Maison Shalom pomáhal i burundským uprchlíkům, zejména ženám a dětem, kteří se po letech exilu vraceli z Tanzánie. V Kabuyenge, Cendajuru a Giharo sdružení Maison Shalom organizovalo kurzy pro uprchlíky, které jim měly pomoci s hledáním pracovního uplatnění: šití či výroba mýdla. V Gsuru, oblasti, kam se vracel největší počet uprchlíků, pak sdružení s pomocí UNHCR organizovalo velký kurz pro budoucí truhláře.
Maggie se za její mimořádné zásluhy dostalo řady ocenění: V roce 2004 obdržela Cenu čtyř svobod od Institutu Franklina a Eleanory Rooseveltové a cenu Hlasy odvahy (Voices of Courage Award) od americké organizace Women's Commission for Refugee Women and Children. Mezi dalšími oceněními nechybí ani World's Children's Prize (2003), španělská cena Juana Marii Bandrése (2003) či cena za lidská práva, kterou jí v roce 1998 udělila vláda Francie. V roce 2004 získala čestný doktorát Katolické university v belgické Lovani.
Cena bude Marguerite Barankitseové slavnostně předána 22. června v Bruselu. Součástí ceny je i 100 000 USD, které oceněný předá dle vlastního uvážení na vybraný projekt ve prospěch uprchlíků.


Odkazy: