Romea a Julii po africku oddělila válka a džungle

Mf Dnes - 7.10.1999

B u j u m b u r a, Burundi - Hamza Mbonimpa vždy věděl, co v životě chce - žít šťastně se svou ženou. Kvůli tomu však musel podstoupit strastiplnou pouť doprovázenou množstvím útrap, strachu, ale i odhodlání. Hamza pochází ze středoafrického státečku Burundi a patří k etnické skupině Hutuů. Před několika lety se zamiloval do Khadidje, dívky z kmene Tutsiů, a po dlouhém namlouvání se s ní oženil. Přesně před šesti lety však pro ně udeřila děsuplná doba, kdy jednotky Tutsiů zavraždily prvního hutského prezidenta a z Burundi se začala šířit etnická bouře, která vyvrcholila genocidou ve Rwandě. Khadidje jako Tutsijce hrozila ze strany hutských milicí, které se začaly mstít, smrt, a stala se proto zajatkyní ve vlastním domě. "Byla jsem doma, když jsem slyšela v sousedství střelbu, která se stále přibližovala," vypráví. "Ráno byly na ulicích všude kolem mrtvoly," dodává. Hamza si vzpomíná, jak zabijáci poprvé navštívili dům a pokusili se ho přimět, aby šel s jejich "hlídkami". "Řekl jsem, že nemohu jít, ale nelíbilo se jim to a pak řekli, že mám pod svou střechou tutsijskou ženu a bratrance. Tím začaly problémy," vysvětluje Hamza. Nejprve zabijáky uplatil, ale když se následující noci vrátili pro další peníze, věděl, že musí uprchnout. Příštím útočištěm afrického Romea a Julie byl dům Khadidjiných rodičů v malé muslimské osadě Buyenzi, kde Tutsiové a Hutuové žili pospolu bez větších problémů. Ale ani Buyenzi nebylo ušetřeno konfliktu. Bylo to v dubnu 1994 a sousední Hutuové z Rwandy masakrovali statisíce Tutsiů při genocidě, která šokovala svět. V Burundi menšina Tutsiů obnovovala "pořádek" tím nejbrutálnějším způsobem. S podporou armády táhly bandy Tutsiů ulicemi Buyenzi a bát se teď musel Hamza. Když ho Tutsiové napadli a málem ubili na ulici v Buyenzi, byla rodina, nyní již se čtyřmi dětmi, nucena opět prchat - přes hranici do konžského města Uvira. Avšak ani tam nedošli klidu a rozdělení se zdálo nevyhnutelné. Hamza zaplatil převozníkovi, aby vzal jeho ženu a děti přes jezero zpět do Burundi. Když Khadidja odplouvala, vyjednával ještě Hamza s těžce ozbrojenými tutsijskými milicionáři na břehu jezera. "Na lodi jsem byla přesvědčena, že ho zabijí - teprve později jsem se dověděla, že je naživu," říká Khadidja. "To byl můj nejhorší den," dodává. Hamza přežil jen proto, že ušel stovky kilometrů do tanzanského města Kigoma. Brzy našel práci jako taxikář. Khadidja vždy po několika měsících podnikala dlouhou a nebezpečnou cestu za ním z Bujumbury. V tomto roce se konečně opět mohli spojit, když se Hamza vrátil do Bujumbury. Město je v těchto dnech o něco klidnější a dvojice může pokojně žít v malé místnosti v domě Khadidjina otce.